Svým prvním koncertem po prázdninách (16. září) dal Orchestr Berg svému publiku zprávu, že v létě rozhodně nezahálel. Projekt s názvem Labyrinty představil opět v novém prostoru, tentokrát vybral atrium nové budovy Fakulty architektury ČVUT v Praze – Dejvicích. Středobodem dramaturgie i koncepce byla stejnojmenná skladba Alfreda Schnittkeho – Labyrinty – ve své původní, tedy baletní podobě v Čechách dosud nikdy neuvedená (a pokud je mi známo, ani koncertně). Po dobrých zkušenostech z práce na společných projektech (Kruh v Ekotechnickém muzeu v roce 2009 nebo fINlandia v Paláci Elektrických podniků v roce 2011) pozval Berg k realizaci opět choreografku Mirku Eliášovou , která pracuje mimo jiné s prvky videomappingu způsobem podobným hudebním konceptům real-time electronics. Odtud už byl jen krůček k tomu, doplnit program elektroakustickými skladbami – koncert zahájila jedna část, Rumeurs / Hluky , z rozsáhlé elektroakustické kompozice Pierra Henryho La Ville , po níž následovaly dvě skladby Michala Rataje, v premiéře Spatialis pro orchestr a elektroniku a čistě elektronické Skleněné světlo .
Poučena z minulosti, že některé projekty Bergu jsou tak prokomponované, že do jejich hlubších vrstev se jako posluchačka nemám šanci dostat po jediném shlédnutí, navštívila jsem i veřejnou generálku den před koncertem, což mne přivedlo k rozhodnutí opustit na Skleněné světlo sál, protože mi připadalo, že skladba sestává ze samých nepříjemných zvuků. Ku prospěchu věci určitě bylo, že na vlastním koncertě autor před uvedením skladby o ní posluchačům sdělil několik zajímavých informací, s nimiž se i mně (zpovzdálí) lépe poslouchala. Dvojí návštěva mi umožnila také všimnout si „kiksů“ v projekci, která na generálce upoutala mou pozornost do té míry, že jsem nestíhala sledovat hudbu. Zavřít oči, jak činili někteří posluchači, aby si více zpřítomnili Schnittkeho dramatickou, rozháranou a mnoho podnětů k vlastnímu mentálnímu rozvíjení nabízející hudbu, mi zvědavost nedala. Orchestr hrál pod vedením svého šéfdirigenta Petera Vrábela , s netypickým, stroze a studeně působícím prostorem si poradil dobře. Že bylo vyprodáno, je už skoro zbytečné dodávat, tak to je v poslední době na koncertech Bergu skoro vždycky.
