Klarinetistka Anna Paulová, absolventka nyní pokračující v doktorandském studiu HAMU a ruský trumpetista Aleksandr Rublev, šestnáctiletý držitel 3. ceny Concertino Praga 2020, představili své umění na koncertu pořádaném k výročí profesorky Zuzany Růžičkové v pondělí 11. ledna v sále Bohuslava Martinů Lichtenštejnského paláce v Praze.
V úvodním slovu Aleše Březiny, předsedy Správní rady Nadačního fondu, zazněla nejen pocta výjimečné osobnosti Zuzany Růžičkové a jejímu vztahu k mladým hudebníkům, ale návštěvníci byli také v krátkosti seznámeni se současnými aktivitami Nadačního fondu V. Kalabise a Z. Růžičkové. Anně Paulové předal Aleš Březina Cenu Nadačního fondu, udělenou nejlepší studentce HAMU v Praze za rok 2020 a dále předal Cenu nejlepšímu studentu HAMU za rok 2021 klavíristovi Matouši Zukalovi. Ruský trumpetista Aleksandr Rublev obdržel rovněž Cenu Nadačního fondu, kterou získal svým výkonem na Concertinu Praga 2020. Slavnostní koncert významně podpořila dvojnásobná záštita pana Martina Baxy, nejprve jako primátora města Plzně a nyní již jako ministra kultury České republiky.
V první polovině večera se představila Anna Paulová, která po studiích v Praze a v Lübecku pokračuje na HAMU a současně studuje v Římě na slavné Accademii di Santa Cecilia. Domácí i zahraniční zkušenosti zúročila ve výborném podání úvodní skladby Viktora Kalabise Suita pro klarinet a klavír op. 55 (1981) s klavíristou Danielem Wiesnerem. Mladá, ale již renomovaná klarinetistka a vynikající zkušený klavírista se ujali náročného Kalabisova partu energicky od počátečních disonantních témat, kde Paulová obdivuhodně rozehrála svůj nástroj v precizním souzvuku s klavírem v rychlé 1. větě, jemné a jímavé 2. větě s klavírním doprovodem připomínajícím dešťové kapky, aby si ve 3. větě s rychlým až překotným tempem a střídáním rytmů i nálad poradila přímo graciézně. V Schumannových Fantazijních kusech pro klarinet a klavír op. 73 (1849) se naopak projevila jako čistě romantická umělkyně s citem pro kantilénu a detail ve zpěvných a hravých i rozevlátých melodiích s lehkým závěrem 2.věty a ve 3.větě uplatnila suverénní podání komplikovaného rytmu s překvapivě moderním vyzněním. Nádherný Martinů na závěr – Sonatina pro klarinet a klavír H 356 (1956) uvedla posluchače do jímavé, veselé a jen v podtextu zachmuřené atmosféry, v níž Martinů svá poslední léta tvořil. Navenek veselý a poetický, uvnitř smutek nad trvalou ztrátou domova; Martinů se dotýkal nejniternějších citů a Anna Paulová vše virtuózně a neafektovaně předávala jakoby sama za sebe při hře zpaměti.
Skladbou Viktora Kalabise zahájil také druhý sólista večera, ruský trumpetista Aleksandr Rublev. Právě jeho podání náročného Kalabisova Koncertu pro trubku a orchestr „Le Tambour de Villevieille“ op. 36 v úpravě pro trubku a klavír na Concertinu Praga 2020 mu vyneslo Cenu Nadačního fondu V. Kalabise a Z. Růžičkové. Spolu s ruským klavíristou Maximem Averkievem, působícím dlouhodobě v Plzni, zaujal mladý Rublev hned úvodním hezkým tónem k tichému klavíru, s nástupem disonantních vzrušených akordů se přidaly fanfáry trubky, střídavý rytmus a velké intervalové skoky. Rublevovo vibrato bralo dech a ke strojově pravidelném klavírnímu rytmu se přidalo sólo v úžasně diferencované působivé volné melodii con sordino. 2. větu uvozuje volné tempo klavíru s trylky, rozvíjející se téma převezme trubka v překrásné kantiléně. Radostné a svižné tóny sleduje pečlivě vystavěný part klavíru spolehlivého Maxima Averkieva, souzvuk obou nástrojů je zcela čitelný a působivý, fanfáry sledují klavírní akordy, skladatel opravdu sólistu nešetří a jeho nároky plní trumpetista jistými závratnými výškami. Eugene Bozza, francouzský úspěšný skladatel a dirigent je u nás téměř neznámý, ale jeho komorní hudba je oblíbená a Aleksandr Rublev si vybral Bozzovu proslulou skladbu Rustiques (1955), aby představil dílo plné krásných melodií, ale také velkých nároků. Jeho trubka zpívá ve výborně nasazeném tónu, s chromatikou si poradí s naprostou lehkostí a ve výškách si užívá radosti a jistoty. Mírné a jemné pasáže con sordino hraje Rublev propracovaně do detailu a změnou rytmu připomínající až známý „let čmeláka“ Rimského-Korsakova končí naprosto efektně. Petr Iljič Čajkovskij a jeho Romance op. 47, č.6 „Den’li tsari?“ s transkripcí hlasu do partu trubky (1880) je jednou překrásnou melodií s rozkošnými klavírními akordy a zpěvnou trubkou, která má k lidskému hlasu velmi blízko pro svůj vnitřní náboj, jemně odstíněnou dynamiku a prožitek, u tak mladého interpreta ojedinělý. Závěr patřil dalšímu francouzskému skladateli Jean-Baptistu Arbanovi a jeho Variacím na téma z opery Norma Vincenza Belliniho (prem. 1831). Známá oblíbená árie je uchopená velmi působivě v sólu i doprovodu, virtuózní variace jsou pro Rubleva skutečnou lahůdkou. Interpretační suverenita, patřičná dávka emocí a romantický styl s rytmizovanými tématy jsou precizní s náležitou noblesou i v hravých trylcích. Ovace nadšeného publika právem ocenily velký talent Aleksandra Rubleva, který se představil báječně pestrou paletou své hry s nonšalancí a nadšením.
