Vedení Pražských symfoniků přilákalo do Prahy legendárního belgického basbarytonistu José van Dama. Pěvec ušlechtilý zjevem i hlasem, jenž si i za svým zenitem zachovává vysokou úroveň. Ve Smetanově síni Obecního domu zazpíval 5. 4. Mozartovy árie a Mahlerovy Písně o mrtvých dětech . Mozarta měl pečlivě připraveného, léty zažitého a ve dvou áriích z Figarovy svatby (Figaro – Non piŇ andrai , Almaviva – Vedro, mentr'io sospiro ) mi připomněl výbornou nahrávku, na které se kdysi podílel pod vedením Herberta von Karajana pro firmu Decca. Figarovi však přece jen chyběla větší mladistvá živost a hlasová bezprostřednost. Mahlerův cyklus byl apolinsky něžný a geniální Mahlerova hudba díky němu určitě vstoupila do srdcí řady posluchačů.
Dirigent Serge Baudo , jako vždy spolehlivý a znalý každé noty, druhá „klidná síla“ večera, doplnil program Mozartovou Pařížskou symfonií K. 297 , v níž mě orchestr přesností a zvukovou lehkostí a perlivostí příjemně překvapil, a Straussovým Tancem Salome .
