Po takové hudební bombě to neměl Jiří Bárta ve Violoncellovém koncertu a moll Saint-Saënse lehké. I když hrál v ohromné pohodě, po všech stránkách výborně, tak možná i díky kompoziční druhořadosti této hudby nebyl účinek tak mocný jako u Bartóka.
Opulentní sólová hostina byla zarámována Klusákovými Variacemi na Mahlerovo téma , které jsou zajímavým dokumentem doby, a oddechovou baletní suitou Les Biches od Poulenca. Program byl proto stopáží až příliš velkorysý. (Nevím proč se čeští dramaturgové bojí začít nebo skončit koncert sólovým číslem. Bartók by se na to rozhodně hodil.)
