Na začátku této recenze stojí za zopakování to, co bylo na adresu dnešního stavu hnutí za starou hudbu opakovaně řečeno dříve – dnešní český zájemce o hudební produkce z tohoto oboru už dávno nemusí cestovat do ciziny: špičkové sólisty a soubory si může užívat doma. V Praze je v současné době během sezony možné kromě jednotlivých koncertů navštívit šest na starou hudbu zaměřených cyklů, plus jeden festival – Letní slavnosti staré hudby . Letos se konaly už po čtrnácté, od 18. července do 6. srpna; jejich hlavním tématem byla Roma aeterna – Věčné město a hudba v jeho zdech. Prvnímu večeru předcházela 14. 7. v Clam-Gallasově paláci odpolední doprovodná akce Palazzo in festa, otevřená dospělým i dětem a koncipovaná ve stylu v jakém se v minulosti v domácnostech vyšší společnosti odehrávaly kulturní dýchánky: koncerty a další hudební vstupy s renesančním a raně barokním programem o které se postarala Capella Ornamentata a další umělci (Michael Pospíšil , Mara Gerety , Helena Kornfeld Zemanová , Hana Fleková , Jan Krejča a Pablo Kornfeld ) se odehrávaly na nádvoří i v Mramorovém sále.
Koncert s podtitulem Spinato intorno al cor, situovaný 25. 7. do Novoměstské radnice, byl věnován jedinému autorovi – papežskému zpěvákovi, opisovači a skladateli Antonio Zacarovi da Teramo (c. 1350/60-1413). Zacarovu tvorbu v Praze představil norský soubor Currentes (2006), zaměřený na provádění středověké, renesanční a soudobé hudby. Jeho umělecký vedoucí, výtečný hráč na zobcové flétny Jostein Gundersen je u nás známý ze svých seminářů (jako hudebník a pedagog se specializuje na dobovou improvizaci, jejíž ovládnutí je pro ty, kdo se věnují historicky poučené interpretaci starší hudby, nezbytnou podmínkou úspěchu); jeho partneři – mezzosopranistka Kristin Mulders , tenorista Kjetil Almenning , hráč na fidulu Hans Lub a hráč na clavicymbalum David Catalunya – za ním co do kvality svých výkonů nezůstali v ničem pozadu. Program v duchu doby vzniku skladeb střídal vokální a instrumentální verze původně vokálních kompozic; bez spekulativního použití posluchačsky přítažlivých nástrojů (povětšině jen pro efekt přidávané bicí) navodil v raně renesančním velkém radničním sále atmosféru jakou mohly kolem roku 1400 mít hudební předěly hostin a společenských událostí. Světské středověké i renesanční tvorbě se u nás v současné době systematicky věnuje málokdo; o to cennější opakované zařazení podobných koncertů do festivalového programu je.
LSSH zavedly 31. 7. své posluchače do dalšího historického prostoru, jenž korespondoval stylem své výstavby s hudbou, která byla na pořadu večera. V barokním Tereziánském sále břevnovského kláštera vystoupil v programu Roma Lusitana – Lisbona Romana portugalský Ludovico ensemble : houslista Luca Giardini , violoncellistka Diana Vinagre , kytarista Josep Maria Martí a umělecký vedoucí souboru, cembalista a varhaník Fernando Miguel Jalôto . Přednesli virtuózní sonáty italských skladatelů, kteří v 17. a 18. století působili v Římě (Pietro Paolo Capellini, Carl’ Ambrogio Lonati), v Paříži (Michele Mascitti) a v Lisabonu (Domenico Scarlatti), a jejich portugalských žáků a současníků (Carlos de Seixas, Pedro Lopes Nogueira). Koncert nabídl vítanou příležitost vyslechnout ve střední Evropě málo známé, brilantně napsané i interpretované skladby, z nichž některé variačně těžily z melodického pokladu jihoevropských tanečních melodií (Folia).
Dne 2. 8. na tento koncert navázal v Rudolfově galerii Pražského hradu festivalový program s názvem Arcangelo della Musica – světské a chrámové sonáty Lelia Colisty („Orfea města Říma“ v papežských službách), Arcangela Corelliho, na jehož kompoziční rozvoj a styl měl Colista významný vliv, Georga Friedricha Händela, Domenica Scarlattiho, Giovanni Marii Bononciniho, a Françoise Couperina, jehož L’apotheose de Corelli koncert velmi případně uzavřela. Jejich díla zazněla v interpretaci nizozemského souboru The Netherlands Bach Society , jehož uměleckou vedoucí je houslistka Cecilia Bernardini ; všichni jeho členové (vedle Cecilie Bernardini houslistka Sayuri Yamagata , violoncellistka Lucia Swarts a cembalista Siebe Henstra ) prosluli jako sólisté i komorní hráči.
Dne 6. srpna festival uzavřela jako obvykle velkolepá hudební slavnost: Španělský sál tentokrát zastoupil interiér římského Palazza della Cancelleria z dob, kdy byl sídlem básníka a kardinála Pietra Ottoboniho, mecenáše Georga Friedricha Händela, Arcangela Corelliho, Alessandra Scarlattiho a Antonia Vivaldiho. Z jejich tvorby a díla Giovanni Bononciniho početní návštěvníci v provedení Collegia Mariana , vedeného Janou Semerádovou , a polského souboru Arte dei suonatori (umělecký vedoucí Aureliusz Goliński ) vyslechli concerti grossi a árie z oratorií a oper – mimo jiné i Lascia la spina z jednoho z prvních Händelových oratorií, Il Trionfo del Tempo e del Disinganno (skladatel tuto árii později převzal do své opery Rinaldo ; v této verzi zazněla i jako přídavek). Projev sopranistky Claire Lefilliâtre je daleko spíš než italsky vášnivý francouzsky elegantně zdrženlivý; jde o pro Francouze typický rys nejen hudební interpretace, nýbrž i životního postoje – velmi zajímavý, v umění stoprocentně akceptovatelný, i když pro Středoevropany nezvyklý (jako příklad lze uvést značnou střídmost zdobení). Závěr letošních Letních slavností staré hudby měl půvab pohledu do světa dvorské kultury času baroka, se všemi jejími zvláštnostmi. A jaké bude pokračování tohoto pozoruhodného projektu? Patnáctý ročník festivalu se shodou okolností sejde s Rokem české hudby 2014, který by daleko spíš než jen český měl být bohemikální: pro specialisty na starší hudbu se tu otevře neobyčejně široké pole působnosti. Nechme se překvapit…
