5. ročník interpretačních kurzů na zámku v Litni se letos odvíjel v dosti odlišném duchu než ročníky předcházející. Vynikající lektorky Martinu Jankovou a Markétu Cukrovou doplnil ještě Marek Mokoš, slovenský operní pěvec a režisér, který se věnoval vybraným mladým pěvcům po stránce herecké a scénické. Z týdne, v němž se obě špičkové pěvkyně věnovaly nastupující generaci operních sólistů v práci s hlasem, dechem, výrazem a emočním vyjádření zpívané role, se stal zásluhou mladého režiséra doslova maraton jevištního projevu, práce s pohybem a souzněním s hudbou a kolegy na jevišti i spolupráce s publikem a vtažení posluchačů do děje. Současná opera klade stále vyšší nároky na interprety a režisér letos nabídl novinku – jevištěm tentokrát nebyl sál liteňské Čechovny, ale celý zámecký park.
Tvůrčí tým si velmi dobře rozuměl a na závěrečném koncertu 24. srpna bylo znát, že koncepce léčby Mozartovou hudbou, na níž se lektorky s režisérem shodly, přinesla náležité ovoce. Citujme alespoň úvodní slovo v programu: „V léčebných lázních Liteň se shodou vesmírných okolností potkají různé postavy z Mozartových oper. Přichází sem s odporem a neurózami svých charakterů i dějových konfliktů, aby se tu rehabilitovaly a léčily své problémy.“ Nadsázka a humor se přenesly hned v úvodu koncertu také na všechny návštěvníky; prostě nešlo odolat půvabu mladých pěvců s kvalitně a leckdy i špičkově provedenými Mozartovými áriemi s humornými vsuvkami, s nimiž představovali pacienty psychiatrické léčebny vedené ředitelem Mokošem a hlavní lékařkou Cukrovou (Martina Janková se bohužel nemohla koncertu účastnit).
Před budovou Čechovny koncert báječně zahájila Markéta Cukrová árií Zuzanky z Figarovy svatby „Un moto di gioia“ s doprovodem klavíru Tomáše Krejčího, který se věnoval během kurzů nejen korepetici, ale vedl také celé hudební nastudování nové koncepce večera v parku. Mozartova hudba okouzlila a po „odborném příjmu“ mladých pacientů do léčebny ředitelem a hlavní lékařkou se rozezněla už naplno – nejprve pěkná ochutnávka v podobě Divertimenta F dur, KV 138 svižně a s mladistvým elánem Krásova kvarteta a vzápětí nastoupila první pacientka Zerlina. Mladičká sopranistka Natálie Šmausová uvedla její árii z Dona Giovanniho „Batti, battti, o bel Masetto“, což ovšem iniciovalo léčbu maséra Martina Bareše, zatím pouze jako odborníka nešetřícího pacientku (vždyť vyžadovala: bij mně, bij Masetto!). Natálie Šmausová obstála ve všech náročných léčebných polohách a uplatnila svůj hezký, i když zatím ještě komorní soprán beze zbytku a pilného maséra naštěstí zastavil až zájem pacientky. To už se celý ansámbl včetně obecenstva přesunul k barokní grotě v zámeckém parku, aby si vychutnal další výkony.
Martin Bareš v árii Guglielma z Così fan tutte „Donne mie la fate a tanti“ nejprve rozjímal o pomíjivosti ženské lásky, ale vzmužil se a s velmi pěkně zazpívanou a prožitou árií zrazeného mladíka s mimořádným smyslem pro dramatičnost situace svým nosným barytonovým témbrem s doprovodem Krásova kvarteta i virginalu patřil k nejlepším výkonům večera. Mužného Guglielma vystřídal nešťastný Idomeneo v provedení nejmladšího účastníka kurzů Aleše Pirnose. S árií „Vedrommi intorno“ jej pěkně potrápil režisér Mokoš, neboť jako ředitel léčebny musí vždy dodávat pacientům sebevědomí. Aleš Pirnos i tak odvedl solidní pěvecký výkon s hezky klenutou melodickou linkou, ovládnutím emocí a svým zatím nevelkým, ale pohyblivým hlasem splnil režisérovy nároky, čímž vzbudil sympatie publika.
Nástup mezzosopranistky Elišky Zajícové nenechal nikoho na pochybách, že mají příležitost seznámit se s výjimečným a profesionálním projevem, který i ve složitých podmínkách parku s lanovými nástrahami nemá v letošním ročníku konkurenci. Role Sesta v árii „Parto, parto“ z La clemenza di Tito byla tak úžasně prožitá sytým, tvárným a mimořádně disponovaným hlasem Elišky Zajícové, že publikum bez dechu sledovalo každý její složitý pohyb doprovázející trýzeň v duši Mozartova Sesta. Následoval opět kvalitní, i když zcela odlišný vstup princezny Vitellie z téže opery se sopranistkou Kristýnou Vylíčilovou. Práce s mimikou a výrazná gesta v árii „Non più di fiori“ provázel přirozený kontakt s divákem. Temnější soprán ovládla velmi dobře a zanechala dojem skutečně zralého jevištního projevu.
Mezzosopranistka Kristina Kubová čekala na své diváky už u jezírka, kam se všichni mezitím přesunuli, opět v roli Sesta, tentokrát s árií „Deh, per questo instante solo“ ze závěru opery. Mírně slabší hlasová dispozice byla vyvážená pěveckou zkušeností a jistou intonací a Kristina Kubová stejně tak prokázala, že jeviště – v tomto případě jezírko – pro ni není žádnou překážkou. Závěr patřil Zuzance, kterou ztvárnila sopranistka Linda Kunclová. Po chlácholivém rozhovoru s posmutnělým Sestem – Kristinou Kubovou začala svým příjemným a zvonivým sopránem v rozverné árii z Figarovy svatby „Venite, inginocchiatevi“, v níž poučuje nesmělého Cherubína, jak se chovat v dívčím převleku. Čeřila jezerní hladinu a pobíhala ve vodě, poseděla na klíně jednoho z diváků a okamžitě přenesla na publikum radost nespoutaného mládí v roli veselé a nevypočitatelné Zuzanky.
Smích a potlesk doznívaly ještě při návratu zpět k Čechovně, diváci si povídali se zpěváky i hudebníky a dobrá nálada se rozlévala všude kolem. Režisér Marek Mokoš za sebe i za roli ředitele léčebny poděkoval všem: pěvcům – pacientům, lektorce – lékařce Markétě Cukrové a vyjádřil myšlenku, s níž celý tým letos pracoval. Citací jeho závěrečného slova v programu se podařilo mladým pěvcům „objevit, že Mozartova hudba je léčí i přivádí k šílenství, na kterém jsou závislí. Nedokážou si představit život bez hudby, život bez opery“.
Působivou árií Cherubína „Voi che sapete“ se s posluchači rozloučila Markéta Cukrová, aby posléze jako hlavní lékařka odevzdala vyléčeným pacientům propouštěcí potvrzení – party sborového finále z La clemenza di Tito, jímž se tvůrčí tým, zpěváci i hudebníci s publikem rozloučili. Síla Mozartovy hudby probouzející lásku a radost, o níž hovořil Marek Mokoš v úvodu, se přenesla na všechny, jež na závěrečném koncertu vystupovali ina ty, kteří si jej přijeli do Litně poslechnout.
