Agentura Nachtigall Artist představila na konci září v pražském Obecním domě dvojici francouzských pěvců, barytonistu Ludovica Téziera a jeho životní družku, lyrickou sopranistku Cassandru Berthon.
Tézier je velmi uznávaným pěvcem, který již vystupoval v těch největších a nejznámějších operních divadlech světa, jako jsou Metropolitní opera v New Yorku, Bavorská státní opera v Mnichově, La Scala v Miláně, Královská opera v Londýně, slyšeli ho ve Vídni, v Paříži… Večer doprovázený Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK dirigoval Rastislav Štúr.
Oba pěvci upoutali obecenstvo už zahajovacím duetem Hraběte a Zuzanky ze třetího dějství Mozartovy opery Figarova svatba. Jsou velmi kontrastní dvojicí po hlasové i po vzhledové stránce, Tézier je vysoký a temperamentní, Cassandre Berthon drobná a jemná. Mozartem začínal pěvec svou uměleckou dráhu a zjevně se k němu rád vrací. Je respektabilním Hrabětem a jeho žena je přímo ztělesněním Zuzanky. Oba zpívají lehce, bez námahy, čistými hlasy, s Mozartem si rozumí velmi dobře. Paní Berthon pokračovala árií Zuzanky ze čtvrtého jednání. Po Mozartovi následovaly ukázky z Berliozova Faustova prokletí, zahájil je orchestrální Uherský pochod a následoval Mefistofelův zpěv Voici des roses, v němž Ludovico Tézier prokázal svou schopnost zpívat lyricky, s krásnou až tenorově znějící horní polohou a bezproblémovými výškami. Cassandre Berthon zazpívala píseň Le spectre de la rose, její křehký pěvecký projev doprovázel orchestr velmi citlivě. Offenbachovy Hoffmannovy povídky přinesly Dapertuttovu ďábelskou árii, kterou zazpíval pěvec, jistě záměrně, vylehčeně, víc jako písničku než jako árii. První polovinu koncertu uzavřel zpěv Hamleta ze stejnojmenné Thomasovy opery zpívaný s lehkostí téměř tenorovou barvou a také duet Hamleta a Ofélie.
První část koncertu byla jakýmsi zahřívacím kolem, po přestávce následovaly árie z Verdiho oper, které byly vrcholem koncertu. Ano, Ludovico Tézier bezesporu vyniká v barytonových rolích Verdiho oper, jak je o něm všeobecně známo. Po zábavné árii Oskara (Cassandre Berthon) zazpíval nádherně srdceryvnou Renatovu árii ze třetího jednání Maškarního plesu, v níž vynikl jeho smysl pro výraz, pro legatový zpěv i jeho obdivuhodný objem hlasu. Předehru k Verdiho opeře Síla osudu zahrál orchestr velmi přesvědčivě s mnoha dynamickými i agogickými proměnami. Také Tézierův Rodrigo ze čtvrtého jednání Dona Carlose byl obdivuhodný. Zpíval jej hladkým, výrazuplným hlasem a nadchl návštěvníky koncertu tak, že si vyžádali hned tři přídavky. První od paní Berthon: Léo Delibes: Dívky z Cádizu, druhý od pana Téziera: F. P. Tosti Chanson de l’adieu, třetí společný: Mozartův svádivý duet Dona Giovanniho a Zerliny. Koncert potěšil výkony obou pěvců a také vstřícností, s jakou je doprovázel orchestr FOK.
