Novoroční koncert Vídeňské filharmonie , který patří tradičně k nejvýznamnějším společenským světovým hudebním událostem, dirigoval podruhé ve vídeňském Zlatém sále Hudebního spolku francouzský pětaosmdesátiletý Maestro Georges Prêtre , který s tělesem dlouhodobě spolupracuje a pozvání přijal po předloňském úspěchu, kdy filharmonici velmi ocenili jeho zkušenosti v oblasti interpretace děl generace Straussů.
V době vrcholících příprav slavnostního koncertu vysílaného televizními a rozhlasovými stanicemi na Nový rok v přímém přenosu do dvaasedmdesáti zemí světa, se otevřela na tiskové konferenci diskuse nad jeho neobjektivní prezentací v médiích. Předseda tělesa a houslista Clemens Hellsberg se ohradil proti klišovitým tvrzením, že koncert je určen pouze pro elitní vrstvu společnosti a zdůraznil ideu poselství klasické hudby předávané mnoha lidem na světě v duchu naděje, přátelství a míru. I když jsou vstupenky na Novoroční koncert drahé, bývá sál s několikaměsíčním předstihem vyprodán návštěvníky z různých částí světa.
Letošní přesný program koncipovaný Prêtrem a Hellsbergem byl zveřejněn oficiálně na webu tělesa až v polovině prosince. Filharmonici jej poprvé představili před publikem na přání dirigenta 29. prosince 2009, kdy na generální zkoušku do Zlatého sálu pozvali jen kruh svých blízkých. Vývoj a finální podobu interpretace letošního Novoročního koncertu jsem mohla sledovat tentokrát od této generální zkoušky, která přestože se ještě odehrávala v sále bez květinové výzdoby, byla ponořena do radostné komorní atmosféry. Zkouška začala s příchodem Prêtra přesně a vzhledem k tomu, že lidé obsadili všechny lóže a sál zaplnili jen ve druhé polovině v přízemí, zněla akusticky nevyváženě ve srovnání s koncertem na Nový rok, během kterého byl zvuk zcela přizpůsoben návštěvnosti i výzdobě třiceti tisíci květin. Prêtre pojal výklad skladeb v galantně hravém a lyrickém stylu. Mnohé hráče ostatně od prvních zkoušek motivoval, aby si za tóny představovali slova „Miluji tě.“ Melodiemi se měli snažit procítit lásku k ženě, městu a životu.
S vnitřní logikou byla koncipována dramaturgie. Skladby Strausse otce a syna Johanna přiblížily skrz své náměty emoce ženského srdce zahalené v mazurce, bouře lásky v polce a koketerii s vínem, ženami i se zpěvem ve víru valčíku. U příležitosti letošního dvoustého výročí narození zakladatele filharmonie Otty Nicolae zazněla předehra z jeho opery Veselé paničky windsorské. Premiérou galopu Šampaňské Dána Hanse Christiana Lumbyea si hráči získali Vídeňany, kteří těleso kritizují, že málo uvádí premiéry.
Prêtre dirigující téměř zpaměti ukázal na zkoušce své mistrovství pointovat struktury frází. Čím zajímavější byla jeho práce s dramatickou klenbou frází, tím méně strhující byl jeho přístup k celku skladeb, které se plasticky štěpily na malé části. Zkouška v rodinném zázemí, které bývá zpravidla nejkritičtější k blízkým, nepřinesla ovace, ani slova „bravo“. Aplausem ale publikum nešetřilo, takže tři přídavky zahráli filharmonici s radostí.
Než vstoupila Vídeňská filharmonie před světová média, zahrála stejný program před vyprodaným Zlatým sálem i 30. prosince a na Silvestra, během nichž těleso pracovalo na kompaktním výrazu. 1. ledna 2010 byl koncert poprvé vysílán v HD kvalitě, objevil se nově na obrazovkách Srí Lanky, Mosambiku, Trinidadu i Mongolska a spuštěn byl dokonce on-line na internetu. Pojetí výrazově konkrétní, dravé, tanečnější i něžně vroucí ocenili diváci brzy slovy „bravo“ se závěrečnými ovacemi ve stoje. Pro vedení charakterizovala brilantní technika hráčů, velká dynamická a tempová škála s extrémním rozpětím nástrojových barev. Prêtre si získal publikum především polkami. Při tradiční výzvě dirigentů, aby rytmizovaným potleskem v přídavku Radetzkého pochodu doprovodili lidé hráče, se dirigent omezil na Nový rok už jen na gesta silně nebo slabě, která užila řada dirigentů před ním. Na generální zkoušce si vyzkoušel totiž tvárnější přístup, kdy pracoval s gesty gradace dynamiky frází potlesku. Lze očekávat, že Prêtrovo nastudování nevynese tělesu platinové desky z prodaných nahrávek, které v předchozích letech získaly jiné dirigentské legendy.
Světová média odvysílala o přestávce dokument ze zákulisí příprav letošního koncertu, který kdyby byl obohacen o rozhovory, mohl být přínosnější. Pro tradiční baletní produkci, jíž v úchvatné choreografii Renata Zanelly ve Straussových skladbách Jedno srdce, jedna mysl a Ranní listy vévodili Eleonora Abbagnato a Nicolas Le Riche , navrhl krásné elegantně mnohovrstevnaté kostýmy slavný módní návrhář Valentino Garavani , italský mistr Haute Couture, který v Itálii prožívá v současnosti paradoxně úpadek své firmy Valentino Fashion Group.
Ve Vídni se už teď s napětím očekává, jak bude řídit v příští sezoně Vídeňskou státní operu nový generální hudební ředitel Rakušan Franz Welser–Mőst, který hudebně připraví Novoroční koncert v roce 2011.
