Karel Košárek byl pěvkyni dobrým a spolehlivým partnerem, ani ji nepřebíjel, ani nebyl přespříliš upozaděný. Chvílemi ale přece jen působil mírnou submisivitou, která je u tak vynikajícího pianisty zcela zbytečná. U svého nástroje se totiž dokáže mnohem víc muzikantsky uvolnit (jak se projevilo na jeho recitálu). Tento pražský večer byl svým způsobem výjimečný, a kdyby se oba umělci méně „drželi na uzdě“ – jak to jindy dokážou -, byl by nepochybně zcela strhující.
