Na úspěšnou řadu čtyř komorních koncertů, které uspořádal ve spolupráci s pražskou Národní knihovnou na jaře letošního roku Karel Košárek v Zrcadlové kapli Klementina, volně navázal 24. 11. 2015 další Košárkův komorní projekt, nazvaný Hudební zrcadlení. Jeho spolupořadatelem byla tentokrát nejen Národní knihovna, ale také Nadace Bohuslava Martinů, která tento koncert pojala jako „prolog“ k festivalu Dny Bohuslava Martinů 2015.
Jestliže už v předchozích čtyřech večerech jsme měli možnost ocenit neobyčejnou dramaturgickou invenci pořadatele, pak tentokrát si Karel Košárek připravil pro posluchače skutečnou raritu: pozval totiž do Zrcadlové kaple Carolinu Eyck, světově proslulou německou hráčku na theremin – podivuhodný elektronický hudební nástroj, který vynalezl a počátkem dvacátých let minulého století uvedl do hudební praxe ruský fyzik Lev Sergejevič Těrmen. Spolu s Carolinou Eyck vystoupilo na koncertě v Zrcadlové kapli Kvarteto Martinů (Lubomír Havlák, Libor Kaňka, Zbyněk Paďourek, Jitka Vlašánková) s hobojistou Vilémem Veverkou a ve dvou skladbách se ujal klavírního partu Karel Košárek
Na úvod večera zazněl Phantasy quartet pro hoboj a smyčce, op. 2 B. Brittena. Jednovětá, nepříliš rozsáhlá kompozice má sice velmi rafinovanou formální strukturu, ale všichni interpreti hráli toto dílo s tak velkým pochopením a tak přehledně a výrazově čistě, že posluchače určitě ani nenapadlo přemýšlet o tom, o jak komplikovanou skladbu se jedná. Druhým číslem večera byla Fantazie pro theremin, hoboj, smyčcové kvarteto a klavír, H 301 Bohuslava Martinů. Zvukově i myšlenkově nesmírně působivé dílo se v rukou umělců proměnilo v magický drahokam, hýřící bohatými, mnohdy až téměř neskutečnými barvami. Na onom magickém vyznění se pochopitelně hlavní měrou podílel theremin, a to nejen svým zvukem, který se ve vyšších polohách podobá ženskému hlasu a v hlubších polohách nejspíše violoncellu, ale také vizuálně. Nástroj totiž sestává z pouhých dvou antén, zapuštěných do dřevěné skříňky. Jedna anténa je zabudovaná svisle do horní plochy skříňky, druhá, zahnutá do oblouku, je umístěná vodorovně na boku skříňky. Mimořádně neobvyklý je pak způsob, jakým se na theremin hraje: zvuk totiž vzniká pouhým pohybem rukou směrem k anténám, resp. od antén. Samotného nástroje se při hře interpret ani nedotkne, takže nezasvěcený pozorovatel může mít opravdu dojem, že se jedná o magii. Ostatně Carolina Eyck skutečně na pódiu vypadala, jako by čarovala: pohyby jejích rukou a prstů připomínaly nejspíš nějaké záhadné orientální tance nebo ezoterickou znakovou řeč. Dojem z provedení Martinů thereminové Fantazie byl úchvatný a publikum ocenilo sugestivní výkon hudebníků dlouhotrvajícím potleskem. První polovinu koncertu uzavřela Carolina Eyck svou vlastní skladbou pro sólový theremin, nazvanou Elephant in Green. V této kompozici umělkyně nejen předvedla, jaká další zvuková kouzla se dají s thereminem provádět, ale zároveň se také představila jako zpěvačka a herečka.
Po přestávce čekalo na posluchače malé překvapení: Carolina Eyck totiž uspořádala krátkou přednášku o tom, jak se na theremin hraje, a nakonec posluchačům nabídla, chce-li si to někdo s její pomocí vyzkoušet. Z publika se přihlásil herec Ivan Trojan. Carolina Eyck mu znovu předvedla, jak theremin rozeznít, a poté ho poprosila, aby jí „půjčil“ svou ruku a spolu s ním zahrála na theremin stupnici. Ivan Trojan se po tomto „uměleckém výkonu“ usmál a poprosil Carolinu Eyck, zda by na oplátku zase ona „půjčila“ svoji ruku jemu. Nic netušící umělkyně vložila svou dlaň do dlaně pana Trojana, načež Ivan Trojan zahrál s dlaní Caroliny Eyck na theremin písničku Ach synku, synku – k nelíčenému překvapení jak umělkyně, tak i mnoha posluchačů. Když jsem si s Carolinou Eyck po koncertě povídal, přiznala, že ji vůbec nenapadlo, že by v publiku byl někdo, kdo umí hrát na theremin, a samozřejmě vůbec netušila, že Ivan Trojan hraje hlavní roli vynálezce thereminu v divadelní hře Teremin, kterou s velkým ohlasem uvádí od r. 2005 Dejvické divadlo.
Po tomto úsměvném extempore následoval Kánon pro theremin a loop station mladého německého autora Christophera Tarnowa – kompozičně zajímavé dílo, využívající možností, které nabízí kombinace thereminu s loop station. Večer pak uzavřel Klavírní kvintet č. 2, H 298 Bohuslava Martinů, jedna z nejvýznamnějších skladatelových komorních kompozic. Kvarteto Martinů hrálo toto rozsáhlé a interpretačně náročné dílo s velkým nasazením a přesvědčivě prokázalo, že je hodno svého názvu, a neméně exceloval i Karel Košárek, jehož part neměl svou obtížností daleko ke klavírnímu koncertu (v závěrečné větě dokonce Martinů připsal klavíru sólovou kadenci).
Tak jako pro předchozí čtyři jarní koncerty, i pro tento večer vybrala Hannah Balaštíková, naše přední degustátorka, speciální kolekci vín. Tentokrát si mohli posluchači pochutnat na dvou báječných červených vínech jihoafrických – Cabernetu Sauvignonu (Glen Carlou) a Pinotage (Phant) – a na svěžím suchém bílém vínu Raddeck Grauburgunder z německého Rheinhessenu.
