Absolventské koncerty pražské Hudební fakulty Akademie múzických umění sice navštěvuji nepravidelně, ale často jsou aspoň v dílčích aspektech zajímavé. Občas mají dokonce úroveň běžných komorních koncertů České filharmonie a FOKu a zcela výjimečně jsou festivalové a snesou srovnání například s Pražským jarem nebo s Dvořákovou Prahou. Výstupní koncert hornistky Kateřiny Javůrkové v pátek 1. dubna takový byl, takže mě napadla jako vždy otázka, jaký podíl na tak mimořádné úrovni komplexního muzikantství má její alma mater?
Výkon vítězky soutěže Pražského jara 2013 a členky České filharmonie byl až na několik maličko nátiskově posunutých tónů dokonalý a hlavně oblažující plný sál Bohuslava Martinů nádherným tónem, radostí ze hry a svrchovaným, již v jejím mladistvém věku zralým uměním. Ke strhujícímu výsledku večera výrazně přispěli její hosté – Panochovo kvarteto v Mozartově Kvintetu Es dur, KV 407, hráči dechového kvinteta Belfiato, jehož je slečna Javůrková členkou, s nimiž bravurně provedla coby leader krotce moderní, poněkud romanticky eklektický, melodicky však výrazný a poslechově vstřícný Dechový kvintet Theodora Blumera, Jarmila Panochová, jež svým spolehlivým klavírním doprovodem podepřela nesmírně těžkou Villanelu pro sólovou hornu Paula Dukase a především houslista Jan Mráček (skvělý komorní výkon!) a pianista Lukáš Klánský, kteří spolu s Kateřinou Javůrkovou učinili z Brahmsova Tria Es dur, op. 40, dominantu koncertu. Kateřina Javůrková je sice malá centimetry, ale už v pětadvaceti letech velká svým ryzím muzikantstvím. (Milou maličkostí večera byl primárius Jiří Panocha v roli obraceče not své ženy.)
