Zajímavým počinem koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu v pražském Rudolfinu bylo 5. 3. uvedení duchovního dramatu Máří Magdaléna Julese Masseneta (neplést si s jeho stejnojmennou operou z roku 1903). Rozměrné dílo mělo úspěšnou premiéru v roce 1873. Aby vyzněly meditativnost, nasládlý lyrismus a ušlechtilost po francouzsku, musí být vše stoprocentní. Bohužel nebylo. Hudba sama má svoje problémová místa a problémy měla i interpretace. Hrdinou večera byl homogenní Český filharmonický sbor Brno , jenž má dílo z minulosti zažité, takže mu bylo občas i rozumět. Naopak univerzální jazyk i zpěv se linul do sálu z úst sólistů. Nejhůře na tom byl barytonista Richard Haan , který zaskakoval za basistu Zdeňka Plecha. Jeho výkon byl statečný a evidentně se hodně snažil, ale nebylo v jeho silách přesvědčivě interpretovat místy náročný part Jidáše. Výsledkem bylo nejisté torzo. Tenorista Josef Zedník (Ježíš) a mezzosopranistka Barbora Polášková (Marta) nikoho nealternovali, takže pro svůj mdlý, hlasově a intonačně nevyrovnaný výkon nemají omluvu. Jestli chtějí být v budoucnu řazeni alespoň do tuzemské elity, tak je čeká ještě hodně práce. O kategorii výš stála sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová , která se k tomuto dílu po delší době vrátila. Má s ním bohaté zkušenosti (1996, 1998, 2000) a byla druhým světlým bodem večera. Její hlas sice není tak pěvecky nadčasový jako kdysi u Régine Crespin, ale je pro Masseneta typově předurčena, zvlášť když je orchestr dynamicky flexibilní. Takových ideálních míst však mnoho nebylo. Orchestr byl dirigentem Vladimírem Válkem poměrně dobře připraven, slyšel jsem několik výborných ploch, bohužel nadšení a intenzitu výrazu nechali hráči v šatnách. Dramaturgicky to však byla dobrá volba. Večer měl i jednu premiéru. Poprvé byl koncert SOČRu přenášen na webový portál Českého rozhlasu.
