Dne 26. února se uskutečnila ve švédském Norrköpingu, v tamní velice zajímavé koncertní hale, premiéra Martinů Symfonických fantazií . Šlo o premiéru dvojitou, jednak pro zdejší Symfonický orchestr Norrköping (SON) a jeho publikum, jednak i pro mladého, ale dnes již velmi vyhledávaného dirigenta Alana Buribayeva , současného šéfdirigenta SON. Význam koncertu byl zdůrazněn navíc i zařazením do zahraniční části projektu Martinů Revisited a tím i do kontextu s naším předsednictvím EU, které budeme předávat Švédsku. Zúčastnili se jej proto i významní hosté.
Martinů hudba má ve Švédsku dobrou pozici a právě SON zde i v dalších švédských městech provedl dříve jeho 1., 3. a 5. symfonii, které se dostalo dokonce „standing ovation“. Tím větší a napínavější bylo očekávání, jaké bude provedení Symfonických fantazií – Martinů vrcholného a interpretačně velmi obtížného díla – pod taktovkou ani ne třicetiletého Alana Buribayeva, jehož kořeny jsou v Kazachstánu.
Že výsledek může být pozoruhodný, konstatoval již během generální zkoušky i pozvaný ředitel České filharmonie, Václav Riedlbauch. Večerní koncert, jehož byly Symfonické fantazie vrcholem, byl pak skutečně hlubokým zážitkem pro všechny bez rozdílu v obeznámenosti s Martinů hudbou. Dirigent Buribayev si jasně formulovanými myšlenkami a správnou kombinací autority s bezprostředností dokáže orchestr získat a vnuknout mu svoji představu o díle. Při vyvážené míře racionality a citu – a jak sám řekl, i svých vlastních fantazií, dovedl svůj orchestr k obdivuhodnému výkonu. SON zvládl toto obtížné dílo nejen výborně technicky, rytmicky, ale Symfonické fantazie vyzněly jako celek velice kompaktně a procítěně. Ocenit je třeba i jednotlivé nástrojové skupiny. Zejména v druhé i třetí větě dechy, ale i krásné violové nebo cellové pasáže byly zahrány skvěle. Nezvykle, ale velmi zajímavě působila dirigentem naordinovaná dlouhá pauza po skončení houslového sóla v první větě.
Martinů nenaplněné touhy, víření doby, hudební krajinomalbu, stesk po domově, obavy o svět, ale i nekonečnou lásku – to vše nechal na posluchače dirigent s orchestrem působit v míře vrchovaté. A jestliže by toto podání Symfonických fantazií někomu nemuselo znít tak úplně „česky“, rozhodně znělo „fantasticky“. Standing ovation se proto pro hudbu Martinů ve Švédsku mohly opakovat.
Alan Buribayev se stejným orchestrem absolvuje ve dnech 21. – 27. 11. 2009 turné po České republice, jež vyvrcholí koncerty v pražském Rudolfinu 26. a 27. 11. Na programu bude severská hudba a opět Martinů – Concertino pro klavír a orchestr se sólistkou Patrícií Bretas.
