Připravovaný 6. benefiční koncert Institutu Bohuslava Martinů 2020 se jako mnohé jiné kulturní akce dostal do soukolí pandemie a tak se jeho původní tradiční listopadové datum a sál Kaiserštejnského paláce průběžně posunovaly a měnily. Ředitel Institutu BM Aleš Březina měl šťastnou ruku při konečném výběru data i místa a v pondělí 7. června zazněly hlasy dnes již proslulého komorního ansámblu Martinů Voices v půvabné barokní terasové zahradě Vratislavského paláce na Malé Straně v Praze.
V úvodním slovu Aleš Březina připomněl myšlenku benefičních koncertů podporujících vydávání unikátního projektu Souborného díla Bohuslava Martinů, vloni mimořádně oceněného Cenou předsedkyně Grantové agentury ČR. Letos vyšel již 10. svazek věnovaný opeře Ariadna, který bude slavnostně pokřtěn a opera uvedena na festivalu Smetanova Litomyšl. Večer v těsném sousedství Vrtbovské zahrady a zahrady Velvyslanectví USA se po téměř roce pro účinkující i posluchače stal svátkem tolik postrádané živé hudby. Martinů Voices se svým zakladatelem a sbormistrem Lukášem Vasilkem využili možnost účinkování před publikem s báječně pestrým programem sborových i sólových skladeb a cappella.
Úvod patřil Giovannimu Pierluigimu da Palestrina, renesančnímu mistru italského madrigalu, který inspiroval v harmonii i polyfonii Bohuslava Martinů. Z Palestrinových čtyř madrigalů dýchala v podání Martinů Voices renesanční noblesa, jasné soprány a syté basy dodaly textům na výrazu a vytříbené interpretaci patřičný důraz a vzlet. Stěžejní program koncertu patřil Bohuslavu Martinů, nejprve sólovým písním ve výběru z cyklů Písničky na jednu stránku, Písničky na dvě stránky a Nový špalíček. Ze souboru umístěného v horní části zahrady vystoupili sólisté a v přírodním, akusticky náročném prostředí předvedli výborné výkony s precizně provedenými písněmi psanými na lidové texty. Sborová tvorba Martinů byla zastoupena výběrem z Madrigalů, H 380, Českých madrigalů, H 278, Pěti českých madrigalů, H 321 a dvěma ze Čtyř písní o Marii, H 235. V procítěných, jímavých a krásně rozeznělých lidových textech s Martinů svébytným zpracováním bez užití prvků lidových melodií uplatnili Martinů Voices své barevné, znělé a velmi kultivované témbry, jimiž vytvořili ze sborových skladeb Bohuslava Martinů vrchol slavnostního večera.
Na závěr navíc zařadili působivé odlehčení v podobě spirituálů britského skladatele Michaela Tippetta (1905–98) Five Negro Spirituals pro sóla a smíšený sbor. První píseň Steal Away byla skutečným spirituálem amerických bavlníkových plantáží a sbor si náležitě jej užil. V dalších dostali prostor také sólisté, aby představili své pečlivě odstíněné plnokrevné hlasy se sborovým doprovodem. Skladatel, který znal hudbu Bohuslava Martinů, vtělil tyto spirituály do svého známého oratoria Dítě naší doby (1944), hudebně ovlivněného také barokní polyfonií. Svěží Tippettova hudba ve znělých a rozevlátých sborových partiích, střídaných veselými i posmutnělými melodiemi doplnila atmosféru zahradního koncertu skvěle.
Půvabná zahrada, modrá obloha se zapadajícím sluncem, zpěv ptáků a zvon z blízkého chámu sv. Mikuláše dokreslovaly vynikající zpěv Martinů Voices. Občasný technický zvuk z vedlejší americké zahrady nemohl smazat krásný zážitek setkání s hudbou opět tváří v tvář s nadšením a uznáním. Chvála hudbě, která se k nám vrací bez obrazovek a monitorů, ale proniká do myslí a srdcí.
