Autorka projektu Mezinárodní festival koncertního melodramu Věra Šustíková sledovala v jeho 14. ročníku několik zajímavých linií. V těch jubilejních připomenula 200 let od založení Pražské konzervatoře a narození Franze Liszta, dále uvedla pořady pro děti, koncert vítězů v recitaci Zdeňka Fibicha, novinky soudobé tvorby i scénický melodram, realizovaný v Divadle ABC.
Tři premiéry zazněly na koncertu na Pražské konzervatoři. V úvodní skladbě bylo hned trojgeneračně uvedené jméno Trojan (otec Jakub-textař, syn Pavel skladatel a vnučka Anna, interpretující vokály). Poeticko-lyrický text Letní noci plynul na zvukomalebném předivu orchestru, obohacován sonickými možnostmi akordeonu (hrál Ladislav Horák ). Tento nástroj užila v originální roli i Sylvie Bodorová v melodramu Kafkovy sny . Náročný vícejazyčný text Franze Kafky recitovala a zpívala s velkou profesionalitou Soňa Červená . Orchestr Quatro řízený Markem Štilcem v závěru ještě uvedl s viditelným citovým zaujetím Zjasněnou noc Arnolda. Schönberga. Před hudbou zazněl málokdy uváděný příběh, který dílo inspiroval. Text Richarda Dehmela věrohodně recitovala Marta Hrachovinová .
Program novinek české hudby provedený na AMU byl repertoárově nabitý. Sledovali jsme svérázná doprovodná seskupení a občas si kladli staronovou otázku o dominanci hudby a slova. Zdá se, že vtipný a vybroušený text (Zdeněk Zahradník – Ilja Hurník: Koupel ), text známý natolik, že je publikum schopno ho dále recitovat (Josef Marek – Edmond Rostand: Cyrano de Bergerac ), nebo se zvědavostí přijímaný autentický manifest (Jan Trojan – Luigi Russolo: Vašemu futuristickému géniu ) nechtěně převažovaly určitou efektností slova nad hudebním doprovodem. Tato poloha se vyrovnala tam, kde byl poutavý text opatřen originálním doprovodem (Josef Marek: Autointerview a klezmer band Trombenik ). U novinek posouvajících tradiční hodnoty byla zajímavá volba instrumentů. Od klasického klavíru (Josef Marek, Zdeněk Zahradník) to bylo sonicky zajímavé duo klavír-basklarinet (Jan Klusák), dvakrát zazněly jen bicí (Ivan Dominák, Jaroslav Smolka). Na novinkovém koncertu se objevily i trendy příznačné pro hudbu 20. století. Díla ovlivněná jazzem (rytmodram hraný Ivanem Divišem nebo Jana Smolky Můj noční jazz ). K poctě dramaturgie lze říci, že letos dosáhla až k avantgardní a elektronické hudbě. Jan Trojan jí stylově obohatil Manifestem futurismu a live electronics se podílely i na zajímavém zvuku souboru v melodramu Jakuba Rataje. Polyfonně zahuštěné party se staly tlumočníky textové výpovědi v díle Markéty Mazourové Nepřítomnost . Ve vymezeném rozsahu tohoto článku lze uvést jen souhrnně, že recitátoři byli vesměs profesionálové (Alfred Strejček, Dalimil Klapka, Taťjana Medvecká ad.).
Scénicky provedený melodram obohatil letošní ročník festivalu o novou dimenzi. Škroupův Bratrovrah (1831), v minulosti provedený již koncertně na Žofíně, byl jako vstupní dílo večera následován Medeou Jiřího Antonína Bendy (1775). Jeviště Divadla ABC poskytlo hercům prostor k volnému pohybu, doprovázející orchestr, Jihočeská komorní filharmonie řízená Jiřím Petrdlíkem , hrál v orchestřišti. Obě díla mají silný dramatický náboj, kdy motiv zloby a žárlivosti dovedl aktéry až k vraždě. Jeviště bylo výtvarně strohé, hrálo se bez kulis, v konturách drapérií se pracovalo se světlem, středobodem scény bylo symbolické obětiště, místo rozhovorů s bohy. Herci vyjadřovali své exprese nejen hlasem, ale i prací s kostýmy a ve vzájemných dialozích využívali možnosti prostorové komunikace. Zobrazovali tak svá citová hnutí, pozitivní emoce, ale i pochybnosti, rozpolcenost a posedlé rozhodnutí k fatálnímu činu. V rolích Bratrovraha se uvedli Petr Stach (Kain), Filip Sychra (Ábel), Medeu hrála Apolena Veldová , Jásóna Daniel Rous , chůvu Marta Hrachovinová , účinkovali dětští členové DRDS.
