Název třetího koncertu 19. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby byl více než výstižný – Mezi nebem a zemí. V kostele Panny Marie na Slovanech Emauzského opatství vystoupil 19. července 2018 renomovaný ženský vokální soubor Tiburtina Ensemble. Spolu s nimi se jako hosté představili italští hudebníci Marco a Angela Ambrosini.
Tiburtina Ensemble si letos připomíná deset let od svého vzniku. Zaměřuje se na interpretaci gregoriánského chorálu, středověkého vícehlasu a také soudobé hudby. V Emauzech zpíval v obsazení: Barbora Kabátková – umělecká vedoucí, zpěv, středověká harfa, Hana Blažíková – zpěv, středověká harfa, Tereza Havlíková, Daniela Čermáková, Anna Chadimová Havlíková, Kamila Mazalová – zpěv. Na festivalovém večeru zazpívaly výběr z chvalozpěvů italského středověku.
Jednohlasá duchovní píseň oslavného charakteru (lauda) čerpá mj. z impulsů duchovní poezie sv. Františka z Assisi. Dochovaly se pouze dva prameny, ve kterých je tento repertoár, jenž měl bohatou ústní tradici, zapsán. Právě Laudario di Cortona, rukopis neznámého autora, byl zdrojem pro dramaturgii večera, kterou připravila Barbora Kabátková. Patřil řeholnímu společenství při kostele sv. Františka v italské Cortoně. Jednotlivé vybrané skladby z něj na sebe zpěvačky nechaly bezprostředně navazovat, a vytvořily tak celistvý proud duchovní hudby. Z velké části program obsahoval pašijové laudy, dále Tiburtina zazpívala oslavné písně s tematikou vzkříšení, úcty ke sv. Duchu, narození Páně nebo ke svátku Tří králů.
Celý večer členky souboru zahájily zpěvem v symbolickém kruhu uprostřed chrámu. Jejich přednes byl po celou dobu koncertu vytříbený, intonačně a stylově čistý. Písně, které měly rozjímavý charakter, přednášely pěvkyně bez rytmu a laudy repetitivní naopak s rytmem. Výborně vynikala barevná jedinečnost jednotlivých ženských hlasů, a to ať už v unisonu, nebo v sólech. Vyzdvihnu zejména výkony sopranistky Hany Blažíkové (Onne homo ad alta voce, Iesù Cristo glorioso) a Barbory Kabátkové (Cristo è nato et humanato, Troppo perde’l tempo). Ale i přednes ostatních členek souboru byl vyvážený a působivý – například altistky Daniely Čermákové (Dal ciel venne messo novello) či sopranistky Terezy Havlíkové (Venite a laudare).
Pro mnohé posluchače byl jistě atraktivní právě nástroj zvaný nyckelharpa. Původně se využíval ve švédské lidové hudbě a publikum koncertů Letních slavností staré hudby ho mohlo slyšet například před dvěma lety, kdy do Prahy zavítal právě švédský soubor Silfver. Jedná se o smyčcový nástroj s klapkami, které stisknutím zkrátí struny a dosáhne se tak požadované výšky tónu. Hráči ho většinou drží na kolenou. Smyčec je v porovnání s houslovým kratší a zvuk nyckelharpy plnější a barevně bohatší – je to dáno specifickým ostruněním. Tři struny bývají melodické, jedna bordunová a dvanáct jich je rezonančních, napjatých pod strunami základními.
Hráči na nyckelharpy Marco a Angela Ambrosini se sólově představili ve dvou saltarellech z rukopisu uloženého v londýnské Britské knihovně, které do toku duchovní hudby vnesly příjemný kontrast. Během koncertu jinak italští hosté doprovázeli společně se středověkými harfami zpěv. Byla to dobrá volba, zvukově se tyto nástroje vhodně doplňují a přitom dokážou ilustrovat zpěv laud různého charakteru. U písní, které mají povahu spíše repetitivních litanií, se uplatní jako doprovod jemnější a průzračný zvuk harf a u zpěvu melodicky bohatého zase barva nyckelharp.
Ten, kdo se chtěl jen nechat unášet kontemplativní středověkou hudbou, měl tento večer jedinečnou příležitost, a kdo se toužil dozvědět více o formě laud a jejich provozování, mohl při poslechu hudby sáhnout po zasvěceném výkladu Barbory Kabátkové v programové brožuře koncertu, kde byly připojeny také italské texty písní s překladem. Nápaditá dramaturgie, volba nástrojů a samotná interpretace členek souboru i italských hostů tak působivě navodila atmosféru „mezi nebem a zemí“.
