Valtickou Mezinárodní letní školu staré hudby (MLŠSH) lze prožít různými způsoby – jako malé dítko, jako více či méně zapálený student, jako lektor či organizátor, jako návštěvník, pozorovatel, novinář a jistě i nějak jinak. Jestliže přede dvěma lety vyšla v HARMONII zpráva od novinářky a loni od dlouholetého člena organizačního výboru, zdá se, že nyní je na řadě početná obec účastníků, aby vydala svého zpravodaje. Ten byl ovšem i s celou rodinou plně zapojen do programu a neměl tak čas svědomitě nahlédnout do všech tříd ani se mu nepodařilo navštívit všechny koncerty či přednášky, aby mohl řádně referovat o celém přebohatém programu. Spíše než zprávou je tedy tento text ohlédnutím za týdnem stráveným ve Valticích, ohlédnutím, jakých by jistě mohlo být tolik, kolik lidí se ve Valticích letos sešlo.
Struktura i rozsah letošního již jednadvacátého ročníku valtické školy staré hudby (4. – 12. 7.) zůstaly bez větších změn, tématem byla tvorba letošních jubilantů G. F. Händela a J. Haydna. Dopoledne a dle potřeby probíhala výuka ve třídách, odpoledne přednášky, sborové a orchestrální třídy či společné taneční hodiny, večery patřily koncertům. K novým lektorům patřili Martin Gondko a Corina Marti s třídou zaměřenou na italské chvalozpěvy z let ca. 1300 – 1500, účast violoncellisty Annera Bylsmy se nakonec dojednat nepodařilo.
Zahajovací koncert, věnovaný nedávno zemřelé dlouholeté člence organizačního týmu Miloslavě Ruzhové , patřil hostům ve Valticích dobře známým, a sice souboru Harmonia delectabilis , vedenému Lukášem Vendlem, a německým evangelickým kantátám 17. století (D. Buxtehude, N. Bruhns, Ch. Bernhard, Ch. Geist); zvláště hlas Ireny Troupové se neztrácel v hloubi pod vysokou klenbou valtického kostela („Aus der Tiefe ruf’ ich, Herr, zu dir“). Ambicí Christiana Leitherera související s jeho jednodenním seminářem hry na klasicistní klarinet a chalumeau bylo předvést během koncertu všechny dotyčné nástroje klarinetového typu, jednalo se tedy o pestrý a zábavný večer plný neočekávaných nástrojových kombinací i překvapení, ve kterém mu zdatně sekundovali kolegové ze souboru Amphion , hornisté Václav Luks a Miroslav Rovenský (z nichž první zastával rovněž roli cembalisty a tlumočníka a druhý zpěváka) a rovněž jeho manželka Barbara Leitherer za violou da gamba. Z řady vystoupení lektorů zmiňme alespoň Roberta Huga a jeho úpravy částí Biberovy Růžencové sonáty či Haydnových Sedmi posledních slov Vykupitelových na kříži , které daly zaznít možnostem chrámových varhan. K ojedinělým zážitkům patřilo večerní představení třídy barokního herectví (ved. Lorenzo Charoy ) či vystoupení třídy barokního tance (Kateřina Doležalová ) za spolupráce barokního orchestru (Marek Štryncl ) a hobojové bandy (Marcel Plavec ) – slyšet v Čechách několik částí Händelovy Hudby k ohňostroji v originálním znění pouze s hoboji a fagoty je vskutku něčím výjimečným.
Pisatel těchto řádek se vrátil do Valtic po letech, tentokrát již s celou rodinou. Ač múzou tance Terpsichoré nepolíben, zapsal se s manželkou do třídy historického tance Evy Kröschlové . Její výuka byla skvělá, vitalita obdivuhodná a každému z žáků bylo umožněno dosáhnout v rámci jeho možností výkonu, se kterým by byl spokojen. Ještě lépe se vedlo dětem – nová zkušenost hraní v dětském orchestru (skvěle vedeném Lubomírem Novákem ) bude u naší nejstarší dcery jedním z nejsilnějších zážitků z celých prázdnin. Jako rodiče jsme velmi ocenili také možnost aktivní účasti těch nejmenších, takže i oba mladší sourozenci v dětské třídě pohybové výchovy a zpěvu pod zkušeným vedením Evy Káčerkové a Bohumíry Cveklové prožili krásný týden, během něhož rovněž něco dokázali a poté i předvedli.
Je jisté, že právě v této otevřenosti a pestrosti nabídky, která myslí na začátečníky i pokročilé, amatéry i profesionály a rodiče i děti, se skrývá tajemství a duch valtické letní školy. Miloslav Venhoda, který stál u jejího zrodu, by měl jistě radost, jak se jeho záměru po letech stále daří. A kdo bude psát zprávu příště? Nejsou na řadě právě děti?
