Vedení Salcburského festivalu tradičně nabízí na sklonku přehlídky konfrontaci dvou světoznámých evropských těles. Rezidenčních Vídeňských filharmoniků a hostujících Berlínských filharmoniků.
Do Salcburku přiletěl hvězdný venezuelský dirigent Gustavo Dudamel, který se slavným rakouským orchestrem zpaměti nastudoval dvě erbovní díla Richarda Strausse.
Gustavo Dudamel je v současnosti hudebním a uměleckým šéfem Losangelské filharmonie a hudebním ředitelem Simón Bolívar Symphony Orchestra. Bývalý hudební ředitel Pařížské opery se v sezoně 2026/2027 ujme nesmírně prestižního postu hudebního ředitele Newyorské filharmonie. Držitel pěti cen Grammy, jenž byl na stejné nejvyšší hudební ocenění sedmkrát nominován, má i hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
Vídeňští filharmonikové s Gustavem Dudamelem velmi rádi zkoušejí i koncertují, milují ho pro jeho energické nadšení pro klasickou hudbu, snoubící se s jeho živelným temperamentem a hloubkou nutnou pro nastudování různých kompozic.
Ve Velkém festivalovém domě strhl Dudamel s Vídeňskými filharmoniky 25. srpna návštěvníky k dlouhým ovacím ve stoje. Dopolední koncert v Salcburku otevřel dirigent se zářnou litevskou sólistkou Asmik Grigorian, držitelkou loňského prestižního německého ocenění „Pěvkyně roku“. Mimořádně úspěšná sopranistka, věkově blízká Dudamelovi, debutovala již i v newyorské Metropolitní opeře a zpívá v operních produkcích mnoha proslulých evropských scén. U nás vystoupila s velkým úspěchem před dvěma lety na Dvořákově Praze, kde zpívala titulní roli v koncertním provedení Rusalky s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova.Na Salcburském festivalu debutovala úspěšně před sedmi lety a od té doby se vrací na slavnou přehlídku do Rakouska pravidelně. Sopranistka ztvárnila ve Vídeňské státní opeře i Turandot či Jenůfu, takže mnozí orchestrální hráči v Salcburku pěvkyni velmi dobře znali a věděli, jak na její výkon mohou flexibilně reagovat.
Foto Marco Borrelli
V Salcburku přednesla Asmik Grigorian se silným prožitkem Straussovy Čtyři poslední písně (1948).Dílo pro soprán a orchestr, ve formálním rozvržení s písněmi Frühling, September, Vor dem Schlafengehen na text Hermanna Hesseho a s finální písní Im Abendrot na text Josepha von Eichendorffa, vyznělo s poetickou a lyrickou vroucností. Táhle, velmi úzce provázaně v legatech a s řadou decentních dynamických vrcholů, často směřujících k významovým gradacím kompozice. Dudamel vedl orchestr s přesností a umírněností gest i temp, přičemž krásně nechal dýchat orchestr společně s výkonem Asmin Grigorian. Pěvkyně disponuje malebně sytými a temněji oslňujícími výškami, přičemž part zpívala mnohdy až velmi zasněně, s častějším vibratem a rovněž i s inspirativně pulzujícím operním dramatismem. Její interpretace výsostně lyrického díla působila tíživěji. Ze sólistů se v orchestru zaskvěli s noblesou vysoké interpretační kultury a tónovou zpěvností hornista Ronald Janezic a koncertní mistr Volkhard Steude, ve velmi širokém spektru barev Vídeňských filharmoniků nádherně svítivě hrála sekce smyčců.
Vrcholem koncertu se stala Straussova Alpská symfonie, op. 64. V dramaturgicky poslechově příjemném sledu kompozic vyzněla jednovětá symfonická báseň, členěná na dvaadvacet krátkých částí, symbolicky s působivými dramatickými obrazy, zpestřenými lyrickou něhou a obrazností. Hudební metafora životní cesty člověka, interpretovaná Gustavem Dudamelem a orchestrem v jasně přehledném vrstevnatém znění sekcí, vynesla do popředí mnoho detailů partitury. Hudebníci na sebe v různých sekcích reagovali nejen kreativitou frází, ale i v dynamické návaznosti či vnitřní kontrastnosti. Dirigent s Vídeňskými filharmoniky úžasně ctili styl Richarda Strausse, ostatně dílo se světovou premiérou v roce 1905 skýtá v partituře mnoho rafinovaností a náročných výzev, kterým všichni dostáli ve skvělé zpěvné a dramaticky niterné kompaktnosti interpretace. Pozoruhodné bylo i rozestavění tělesa, například se skupinou kontrabasů zcela nalevo a dvou harf v pravé části pódia, jež bylo pro sekce těles speciálně na různých místech vyvýšené. Ze sólistů podali zářné výkony trumpetista Stefan Haimel, hornista Manuel Huber a hobojista Paul Blüml.
Velkolepá orchestrální hra v elegantním zvukově malebném znění byla obohacená o řadu nástrojů, například o celestu, kravské zvonce, tam-tamy, varhany či dvě Wagnerovy tuby. Výrazně rozšířené byly i orchestrální skupiny. V symbolické paralele putování člověka krásami alpské přírody měla kompozice ve svém přednesu jasnou fakturu a působivé vnitřní gradace, které přispěly ke zcela výjimečnému festivalovému zážitku.
