Mírové poselství West-Eastern Divan Orchestra s Anne-Sophie Mutter a Danielem Barenboimem

V rámci zahraničního turné a zejména po úspěšném vystoupení na BBC Proms v Londýně představil West-Eastern Divan Orchestra s dirigentem Danielem Barenboimem stejný program i na Salcburském festivalu.

Společně s proslulou německou virtuoskou Anne-Sophie Mutter interpreti nadchli a současně dojali publikum Velkého festivalového domu. Nejen hudebně, ale především symbolicky s poukazem na mírové poselství.      

West-Eastern Divan Orchestra složený z izraelských a palestinských hudebníků a také hráčů ze zemí Blízkého východu i severní Afriky, byl v Salcburku rozšířen o muzikanty ze Španělska, Turecka a Íránu. Těleso podniká každou sezonu mezinárodní turné, přičemž jeho uměleckým cílem je usnadnění dialogu mezi kulturami Blízkého východu a rovněž i dalších národností prostřednictvím společného provozování hudby. Tentokrát bylo jejich vystoupení obzvláště cenné a současně velmi bolestné s ohledem na aktuální válečný izraelsko-palestinský konflikt. Orchestr si letos připomíná 25. výročí od svého založení Danielem Barenboimem a Edwardem Saidem.

Podle dlouhodobých plánů Salcburského festivalu zůstal na programu jejich koncertu 15. srpna 2024 zachován ve Velkém festivalovém domě v dramaturgii pouze romantický Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 77 Johannesa Brahmse s legendární Anne-Sophie Mutter, zatímco místo díla Pelléas a Mélisanda, op. 5 Arnolda Schönberga zazněla Symfonie č. 8 C dur „Velká“, D 944 Franze Schuberta, o jejíž zařazení požádal Daniel Barenboim ze zdravotních důvodů. 

Koncert, jenž se řadí mezi vrcholné skladby houslové literatury, přednesla houslistka v Salcburku s nadhledem, technicky brilantně, stylově, užším tónem se spektrální šíří a s temperamentní elegancí. Již v první větě Allegro non troppo rozehrála Anne-Sophie Mutter bravurně emocionální efekty s nádhernou lyrikou v nejvyšších polohách a stylově s tělesem vynesla na světlo interpretace pastorální charakter hudby. Skladatel dílu vtiskl vliv symfonismu a Daniel Barenboim s orchestrem a sólistkou akcentovali pozoruhodně proměnlivost výrazu díla. Johannes Brahms věnoval kompozici slavnému houslistovi Josephovi Joachimovi, s nímž se v průběhu zrodu kompozice v roce 1878 nad partem radil a Joachim dílo i poprvé hrál. Anne-Sophie Mutter si zvolila originální Joachimovu kadenci, která pro ni byla velmi inspirativní. Ve výškách oslnila publikum zpěvností frází, které dokázala až ostře kontrastovat s virtuózní dramatičností. Druhá věta Adagio vyzněla meditativně v serenádovém duchu s nádhernými kantilénami sólistky. V orchestru se zaskvěly i dechové sekce s malebností sólové hobojové melodiky. Dominanci postupně a pozoruhodně získávaly pastelové barvy hry houslistky s tělesem. Třetí věta Allegro giocoso, ma non troppo vivace: Poco più presto dodala provedení více živosti, tanečnosti a radosti mísící se s melancholií.

Daniel Barenboim dirigoval vsedě a pozorně koordinoval rovnováhu hry tělesa, aby vynikla nejen virtuoska, ale i vrstevnaté znění orchestru, jenž hrál soustředěně, s citem pro styl i emocionální tónomalbu. Komornějším pasážím dominovala až intimita prožitku s úžasnou zpěvností, kterou Anne-Sophie Mutter často prodchnula svou hru. Sólistka obestřela pomalé části vřelou lyrikou, kterou podpořil i Daniel Barenboim s orchestrem. Dramatičnost interpretace díla byla ostřejší, pronikavá až vášnivě dravá a právě mnoho kontrastů v technice, přednesu a intenzitě výrazu projevu propůjčilo jejímu provedení skladby lesk mimořádné virtuozity.

Anne-Sophie Mutter na konci svého vystoupení pohnutě zmínila hořkou hrůznou současnost s válečnými konflikty a s věnováním obětem zahrála s oslnivou virtuozitou a noblesou přídavek, barokní Sarabandu z Partity pro housle č. 2 d moll, BWV 1004 Johanna Sebastiana Bacha. Symbolické gesto touhy po míru rezonovalo v atmosféře koncertu s velkou intenzitou.

West-Eastern Divan Orchestra s Danielem Barenboimem zahrál v poněkud vyhraněné emocionální náladě publika romantickou Symfonii č. 8 C dur „Velkou“, D 944. Soustředěně, s přitažlivým espritem vnitřní gradace a kulminace barev. Zejména dynamické spektrum znělo s působivou proměnlivostí. V díle rovněž vyzdvihl Maestro lyričnost a usiloval i o zpěvnost, tolik specifickou pro Schubertovu tvorbu. 

Maestro Barenboim během zkoušek v Salcburku přiznal, že skladbu miluje. V první větě Andante – Allegro ma non troppo – Più moto vnesl s orchestrem do provedení díla decentní vnitřní energii i majestátnost. Druhou větu Andante con moto, po předchozí části v C dur, oživil s hudebníky více dynamicky odstíněnými kontrasty v sekcích i vrstevnatosti, ostatně již tónina a moll prosytila interpretaci melancholií. Síla tělesa byla nejcitelnější v technice a přednesu skladby, zejména ve smyčcové sekci a skupině lesních rohů. Třetí věta Scherzo. Allegro vivace kulminovala ve výraze již v optimističtějších náladách mezi C dur a v triu v A dur, přičemž smyčce jí dodaly až energickou drsnost a dechové sekce lehkost s hravostí. Trio bylo schubertovsky rozezpívané v melodiích i ve struktuře díla napříč všemi sekcemi. Čtvrtá věta Finale. Allegro vivace gradovala k vrcholu, po jejímž doznění nastaly neutuchající ovace stojícího publika. West-Eastern Divan Orchestra pak zahrál s radostí romantické Scherzo ze Snu noci svatojánské, op. 61 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.   

Mnozí posluchači ještě po koncertě hojně diskutovali v kuloárech o úloze hudby i tělesa a jeho umělecké úloze poukázat úspěšnými koncerty na mírové soužití mezi lidmi různých národností, jež všechny lidi nesmírně vzájemně obohatí. Anne-Sophie Mutter po koncertě odletěla do Dánska představit svůj recitál v koncertní síni Tivoli Glass Hall v Kodani. Stejný program zařadila po dohodě s vedením festivalu i na nedělní odpoledne 25. srpna v Salcburku. Ve Velkém festivalovém domě plánuje hrát fantazie, romance a sonáty, které složili Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert, Clara Schumann a Ottorino Respighi. Na klavír proslulou sólistku doprovodí její dvorní americký klavírista Lambert Orkis.