Koncert Ivety Apkalny, který se konal v neděli 26. května ve Smetanově síni Obecního domu v Praze v rámci festivalu Pražské jaro, přinesl posluchačům výjimečný hudební zážitek, i když dramaturgie večera vzbudila určité diskuse. Lotyšská varhanice, proslulá svou virtuozitou a hlubokým uměleckým citem, nabídla pestrý program, který zahrnoval díla od barokních mistrů po současné skladatele. Tento koncert byl zároveň Apkalniným českým debutem.
Iveta Apkalna je jednou z nejvýznamnějších varhanic současnosti, která pravidelně vystupuje na předních hudebních festivalech a koncertních pódiích po celém světě. Její interpretace jsou vždy plné vášně a technické brilance, což se potvrdilo i na tomto koncertě.
Program zahájila slavnou Toccatou a fugou d moll, BWV 565 Johanna Sebastiana Bacha. Zde se bohužel projevil hlavní nedostatek dramaturgie koncertu. Varhany ve Smetanově síni, byť impozantní, nejsou ideální pro barokní repertoár. Nástroj postrádá jasnost a lehkost barokních varhan, což vedlo k tomu, že Apkalnina technicky bezchybná interpretace místy ztratila průzračnost a jiskru, které jsou pro Bachovu hudbu typické. Přesto Apkalna předvedla výkon plný energie a preciznosti, který oceňovali všichni přítomní.
Následovala skladba Funérailles z cyklu Harmonies poétiques et religieuses, S 173 Franze Liszta. Apkalna zde prokázala svou schopnost hlubokého emocionálního výrazu a dynamického rozsahu. Její interpretace byla dramatická a plná kontrastů, čímž dokonale vystihla Lisztovu hudební poetiku. Varhany ve Smetanově síni se zde ukázaly v lepším světle, jejich bohatý zvuk přispěl k monumentálnímu vyznění skladby, což dodalo celému provedení patřičnou hloubku a naléhavost.
Chorálové předehry, op. 122 Johannese Brahmse byly dalším bodem programu. Apkalna interpretovala výběr těchto předeher s velkým citem pro melodickou linii a harmonickou komplexnost. Její hra byla plná jemných nuancí a dokázala vystihnout intimní atmosféru Brahmsových kompozic. Každá předehra byla hrána s důrazem na detail a hudební frázi, což umožnilo posluchačům prožít hluboký emocionální zážitek.
Jedním z vrcholů večera byla interpretace částí Requiem a Valpuržina noc z cyklu Faust Petra Ebena. Apkalna zde excelovala svou schopností vnést do hudby dramatický náboj a mystickou atmosféru. Její hra byla plná napětí a energie, což dokonale vystihlo Ebenovu hudební řeč. V těchto skladbách se naplno projevila její schopnost propojit technickou dokonalost s hlubokým emocionálním prožitkem, což posluchače zcela pohltilo.
Skutečným klenotem večera byla Gotická suita, op. 25 Léona Boëllmanna. Apkalna zde dosáhla vrcholu svého výkonu. Každá část suity byla interpretována s neobyčejnou intenzitou a hloubkou. Varhany v Obecním domě zde zazářily, jejich plný a bohatý zvuk byl ideální pro Boëllmannovu hudbu. Tato část programu byla bezesporu jedním z nejpůsobivějších momentů večera. Apkalnina hra dokázala vyvolat v posluchačích silné emoce a vytvořit atmosféru, která dokonale korespondovala s gotickým duchem skladby.
Program pokračoval skladbou Te Deum Pēterise Vaskse, současného lotyšského skladatele. Apkalna dokázala svou hrou vyjádřit duchovní hloubku a meditativní charakter této skladby. Její interpretace byla plná jemných dynamických odstínů a citlivého přístupu k modernímu hudebnímu jazyku. Vasksovo Te Deum bylo provedeno s hlubokým citem pro duchovní rozměr hudby, což přineslo do programu významný kontrast a zároveň ukázalo široký repertoárový rozsah Apkalniny hry.
Závěr koncertu patřil Ciacconě z Partity č. 2 d moll, BWV 1004 Johanna Sebastiana Bacha v úpravě pro varhany. Stejně jako na začátku koncertu, i zde se ukázaly limity nástroje pro interpretaci barokní hudby. Přestože Apkalna hrála s neuvěřitelnou precizností a hlubokým porozuměním, zvuk varhan nebyl ideální pro toto dílo a místy působil těžkopádně. Nicméně její technická bravura a schopnost vnést do interpretace emocionální hloubku byly nezpochybnitelné.
Celkově lze říci, že koncert Ivety Apkalny na festivalu Pražské jaro byl plný technické dokonalosti a hudební vášně. I přes některé dramaturgické nedostatky, zejména nevhodnost varhan pro interpretaci některých barokních skladeb, předvedla Apkalna vynikající výkon. Její mistrovská hra na varhany, zejména v interpretaci Boëllmannovy Gotické suity, zanechala hluboký dojem a ukázala, proč je považována za jednu z nejlepších varhanic současnosti. Nadšené publikum si vytleskalo přídavek, a než ho Iveta Apkalna zahrála, podělila se o své dojmy a vyjádřila, že má k festivalu Pražské jaro hluboký emocionální vztah. V přídavku Apkalna Alla Russa Naji Hakima, určenou pro sólový pedál, opět předvedla svou technickou virtuozitu a schopnost brilantní hry na varhany a korunovala celý večer mimořádným hudebním zážitkem.
