Letošní devátý ročník Festivalu Jarmily Novotné sice výrazně poznamenala jarní pandemie, ale tradiční pěvecké kurzy, zakončené 27. srpna v sále Čechovny liteňského zámku přehlídkou vybraných účastníků, potvrdily stále stoupající úroveň nastupující generace operních pěvců. Kurzy zaměřené na hlasovou a dechovou techniku zpěvu vedla mezzosopranistka Markéta Cukrová, která je nejen výbornou zpěvačkou s repertoárem od renesance po současnost, ale její tvůrčí a pedagogické vlohy ji přímo předurčují k mimořádným projektům, kterými mladým pěvcům otevírá nové obzory. Spolu se sopranistkou Helenou Kaupovou, zkušenou a oceňovanou sólistkou, jež léta vychovává na pražské HAMU i na brněnské JAMU nové talenty, představily obě lektorky nádherný večer věnovaný italskému belcantu – tedy tomu nejlepšímu a také nejobtížnějšímu, s čím se nastupující sólisté budou ve své praxi setkávat.
Letošní koncert byl vlastně prvním počinem, který se mohl v Litni uskutečnit a od počátku zaujal jak vysokou úrovní všech účinkujících, tak i zajímavou dramaturgií. Po přivítání ředitelkou společnosti Zámek Liteň Ivanou Leidlovou se ujala slova muzikoložka Dita Hradecká, která přiblížila pojem belcanta v operách italských skladatelů 19. století. Zasvěcený, živý a detaily i humorem doplněný výklad byl novým prvkem, který dodal koncertu velmi sympatický rámec. Dita Hradecká představila jednotlivé autory i nastudované árie, připomněla některé zajímavosti či souvislosti a nabídla posluchačům krásný bonus k vlastnímu koncertu.
Úvod patřil Markétě Cukrové v roli Rosiny z Rossiniho Lazebníka sevillského a známá árie Una voce poco fa ve výborném podání okamžitě přenesla posluchače do Itálie 19. století. Z Donizettiho opery Don Pasquale přednesla první absolventka kurzů Magdalena Heboussová árii Noriny Quel guardo il cavalliere. Absolventka Pražské konzervatoře přidala k pěknému pohyblivému sopránu jevištní pohyb a do zpěvu vložila výraz i velký hlasový fond, jímž zvládla celou árii pěvecky výborně. Náročná árie Medory z Verdiho Korzára Egli non riede… non so le tetre zazněla v podání sopranistky Terezy Hořejšové, která po studiu na HAMU prošla školením i účinkováním na mnoha kurzech a scénách doma i v zahraničí. Sólistka působí také pedagogicky a zkušenosti pěvecké i jevištní využila při ztvárnění nelehkého partu s krásnými belcantovými vstupy jasným mladistvým hlasem.
Radek Martinec byl jediným mužem, který absolvoval celotýdenní kurzy, a dlužno říci, že jeho výkon od prvních tónů zaujal naprosto plnokrevným profesionálním projevem sytého barytonu v árii Malatesty opět z Donizettiho Dona Pasquala. Sytý sametový hlas a výborná dikce, široký výrazový rejstřík s pečlivě vyváženou dynamikou přesvědčily publikum, že Radek Martinec, který už má za sebou i soutěžní a operní úspěchy, patří k velkým nadějím svého oboru. Sopranistka Martina Houdová vystřídala mužskou árii jiným operním dílem Donizetttiho, a sice hlavní rolí Lucrezie ve stejnojmenné opeře Lucrezia Borgia. Martina Houdová je absolventkou VŠMU v Bratislavě a studia na The Royal Danish Academy of Music v Kodani. Četná ocenění z pěveckých soutěží a vystoupení sólová i sborová vedly letos k přijetí do Pražského filharmonického sboru, sólistka je ovšem aktivní i v účasti na renomovaných mistrovských kurzech, naposledy u Bo Skovhuse. Její příjemný, sladký soprán s působivým témbrem zaujal v árii Lucrezie Com´é bello výborně zvládnutými výškami až k obtížnému závěru, který vyzpívala do posledního tónu precizně a s lehkostí.
Mascagni v Sedláku kavalíru připravil pro svoji hrdinku Santuzzu velmi náročnou roli, ale Eliška Gattringerová se v árii Voi lo sapete doslova našla. Po studiu na HAMU pokračuje nyní sopranistka doktorandským studiem v Ostravě a její dosavadní soutěžní, operní i koncertní život zahrnuje škálu domácích i zahraničních vystoupení a ocenění. Eliška Gattringerová je zralou umělkyní, která spěje k velkým dramatickým rolím a její projev hudební i herecký nadchl Čechovnu velkým znělým hlasem. Obracela se ve své roli na postavu nepřístupné mlčící tchyně, náležitě vytvořenou Helenou Kaupovou, s naléhavou prosbou a zoufalstvím v nešťastném hlase s pěveckou bravurou.
Závěrečná čísla už patřila Donizettiho Favoritce, z níž si mezzosopranistka Pavla Mlčáková vybrala árii Leonory Oh mio Fernando a ohromně potěšila plnokrevným projevem. Barevně bohatý hlas plynule přecházel všechny nástrahy obtížného partu s jistou technikou. Pavla Mlčáková je rovněž absolventkou HAMU a má za sebou cenné zkušenosti koncertní i operní. Loňské vystoupení s José Curou lze řadit k těm nejhezčím. Finále patřilo Donizettiho Lucii z Lammermooru, kde se role Lucie ujala sopranistka Eva Kývalová, další z absolventek HAMU u Heleny Kaupové. Mimořádně náročnou závěrečnou árii Il dolce suono zahájila efektním příchodem, v němž naznačila téma Luciina rozpoložení v zoufalství končícím zmarem. Tak těžkou úlohu může zpívat pouze vyzrálá a vnitřně bohatá pěvkyně a Evě Kývalové se podařilo předat pocity zničující hrdinku do samého závěru opravdu beze zbytku s působivým a krásně modulovaným hlasem. Její úspěchy na loňské soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech se tak zobrazily ve skutečně kvalitním výkonu Závěrečného koncertu v Litni.
Všichni pěvci potřebují ke své práci v kurzech klavíristu, který jim rozumí a podpoří snahu o nejlepší výkon. Pro letošní kurzy si Markéta Cukrová nemohla vybrat lépe – Ahmad Hedar, absolvent HAMU u Martina Kasíka, překonal všechna očekávání a bez nadsázky se dá říci, že během let pořádání liteňských kurzů byl skutečně nejlepší. V citu pro doprovod, sólových pasážích i souznění s pěvci vynikal zcela jednoznačně, podpora mladých umělců z rukou tohoto klavíristy byla naprosto příkladná a prokazovala zkušenosti a talent. Summa summarum, žehrat na nedostatek dobrých mladých zpěváků rozhodně nemůžeme, jen je třeba dát jim příležitost na pódiích.
