Tradiční červnový koncert studentů prestižního „Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy“ ve Dvořákově síni patří k nejostřeji sledovaným událostem celého školního roku. Koncertu totiž předchází náročné výběrové řízení, ve kterém zápolí o možnost vystoupit v nejslavnějším českém koncertním sále desítky studentů. Letos se přihlásilo do konkurzního klání přes třicet adeptů, a protože se – tak jako každý rok – jednalo o nejlepší z nejlepších, měla konkurzní komise práci opravdu nelehkou. Nemilosrdným sítem prošlo nakonec sedm mladých hudebníků ve věku 15–20 let. Slavnostní červnový koncert GMHS se po léta konal pod patronací houslisty Josefa Suka, který byl nejen velkým příznivcem této školy, ale navíc vždy na koncertě vystupoval v úvodním čísle programu společně s nejmladšími houslisty. Za Mistrova života nesla celá akce název „Josef Suk uvádí mladé talenty“, od loňského roku se koncert hlásí k sukovské tradici názvem „Mladé talenty Josefu Sukovi“. Místo tradiční Pražské komorní filharmonie doprovázel studenty letos (14. 6.) poprvé Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a místo Josefa Suka vystoupil s mladými sólisty v úvodním čísle večera, ve Vivaldiho Koncertu B dur pro housle, violoncello, smyčce a basso continuo, koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. V první větě se k němu připojil patnáctiletý violoncellista Vojtěch Škvařil, druhou a třetí větu si s Josefem Špačkem zahrála Dora Hájková. Oba mladí violoncellisté, které pečlivě připravila prof. Hana Kočí, byli skvělému panu Špačkovi rovnocennými partnery a svůj „velký den“ si každý z nich náležitě vychutnal.
Sólový fagot nevídáme na koncertních pódiích příliš často a ještě vzácněji se tento nástroj objevuje v rukou mladé dámy. Při poslechu fagotistky Michaely Špačkové však posluchač zapomene na všechny předsudky. Umělkyně, která studuje hru na fagot od roku 2005 u Lukáše Kořínka, okouzlila publikum zjevem i hrou – Weberovo Andante e Rondo ungarese, op. 35 přednesla s takovou grácií, lehkostí a zpěvností, jakou bychom u tak robustního nástroje asi nikdy nečekali. Náš obdiv k této interpretce ještě stoupne, když se v programové brožuře dočteme, že na škole, která je pověstná svou náročností, několik dnů před koncertem odmaturovala s vyznamenáním. Jako poslední číslo před přestávkou zazněla první věta z Chopinova Klavírního koncertu č. 1 e moll, op. 11. Půvabná Kristýna Donovalová, klavíristka ze třídy Jana Tůmy, působila na pódiu velice křehce, sólový part však hrála nejen s obdivuhodnou bravurou a poetičností, ale bylo-li třeba, dokázala se do nástroje opřít s vervou téměř „chlapskou“. První věta Houslového koncertu D dur, op. 35 od E. W. Korngolda, jíž se otevřela následující polovina večera, nabízí hudbu mimořádně barvitou a posluchačsky velmi vděčnou. Filip Zaykov, v současné době student Jiřího Fišera, hrál sólový part tohoto díla ušlechtilým tónem, s elegancí, s nadhledem a se zjevným prožitkem. Sympaticky působící umělec je nejen skvělý houslista, ale také vynikající pianista: výběrového konkurzu se totiž zúčastnil nejen s první větou Korngoldova koncertu, ale také se dvěma větami Klavírního koncertu a moll E. H. Griega. Vilém Vlček, kterého vedou od roku 2010 Mirko a Martina Škampovi, si připravil pro Rudolfinum první větu z Violoncellového koncertu d moll od Édouarda Lala. Hrál neobyčejně soustředěně (v programu jsme se mohli dočíst, že se ve volném čase věnuje šachům) a jeho projev byl po technické i výrazové stránce víc než obdivuhodný. Závěrečným číslem večera byl Klavírní koncert č. 2 F dur, op. 102 D. Šostakoviče. Šestnáctiletý Ondřej Zavadil, student Libuše Tiché, jej přednesl s takovou brilancí a pochopením a s tak strhujícím rytmickým švihem v krajních větách, že závěrečné takty finální věty zvedly část publika ze sedadel. Velký podíl na krásném a mimořádně pozitivním vyznění večera měl orchestr FOK a především pak jeho dirigent Petr Altrichter, který na tomto koncertu prokázal své kvality nejen umělecké, ale i lidské.
