Závěrečný koncert desátého ročníku festivalu soudobé hudby MusicOlomouc v podání Orchestru BERG nesl zároveň podtitul slavnostního koncertu ke stému výročí založení Československé republiky. Přední český novohudební soubor v čele s dirigentem Peterem Vrábelem a programem čtyř skladeb současných českých autorů se představil v atriu Uměleckého centra Univerzity Palackého.
Program otevřel drobný melodram 8 vět na vějíře Petra Wajsara pro sedm hudebníků a recitaci inspirovaný sbírkou francouzských básní Paula Claudela podobných japonským haiku. Každá z nich zároveň vychází z nějakého japonského znaku, jehož melodie je zhudebněna. Výsledkem byl jemně protkaný, souvislý proud s jemným dynamickým i náladovým odstíněním jednotlivých složek a momenty zvukomalby (kupříkladu pospíchajícího horského potoku) či mimořádně efektní imitace zvuku flétny hrané na housle. Herec Petr Kubes recitoval Claudelovy básně, jež byly zároveň promítány na stěnu atria, ve francouzštině. Ač jazykem dle vlastních slov nevládne, přesto velmi uspokojivě zvládl nástrahy francouzské výslovnosti. Do hudebního proudu vstupoval zároveň deformovaný hlas v elektronické stopě recitující původní japonské znaky v originálním jazyce. Až metafyzický přesah pak měla poslední z básní „PŠT! Když budeme dělat hluk čas začne odznova“ zhudebněná tichem.
Skladba Kaleidoscope Matouše Hejla byla letos v únoru jako první oceněna Trochu nižším C4, tedy cenou za soudobou hudbu. V nové, přepracované verzi absolventské kompozice původně sledující strukturu Bradburyho stejnojmenné povídky je nyní – jako v krasohledu – hudební materiál nově skládán a rozkládán na jednotlivé složky – tón, harmonické pásmo, zvuk. Výrazný motiv představený v úvodu se tak oproti očekávání nenavrací. Soudržná orchestrální faktura je naopak záhy rozvolněna ve statické pnutí s občasným rytmickým oživením ve formě „tribálních“ perkusí. Sledujeme tedy spíše rozpad. Na tomto místě je též třeba vyzdvihnout pečlivou souhru ansámblu – a to nejen proto, že jde o špičkové těleso, nýbrž protože zvláště u tohoto typu kompozice jde o jednu ze zásadních složek rozhodujících o úspěchu provedení daného díla.
V Olomouci pravidelně uváděný František Chaloupka tentokrát nepremiéroval nové dílo, nýbrž uvedl o něco starší kompozici Mašín Gun – The Seven Rituals for purging the Czech Lands from the Spirit of Communism nesoucí v sedmi větách-rituálech nechvalně proslulý příběh bratří Mašínů. Chaloupkův charakteristický hudební jazyk se okamžitě ukazuje v expresivních nájezdech smyčců se zhuštěnými melodiemi. Na souhru náročné dynamické vrcholy a krkolomné rytmické proměny prověřují především dvojici houslí. Stálicí je také velké obsazení dřevěných dechů a pečlivá akcentace jejich témbrů. Mohu vyjmenovávat další typické rysy Chaloupkovy tvorby ve skladbě obsažené: nezaměnitelnou „flexibilní časovost“ či vytrvalé, nepolevující hudební napětí barvitě popisující hrůzy prezentovaného příběhu. I přes ztížené podmínky při zkoušení této sedmidílné skladby ji Orchestr BERG provedl náležitým způsobem.
Večer uzavřel Tomáš Reindl se svým scénickým melodramem Joga. Petr Kubes se v něm zhostil role Guru – tedy vypravěče – původně napsané pro Soňu Červenou, která ji loni v září premiérovala. Pocta józe začíná výkladem o správném dechu, postoji těla i blahodárných zdravotních účincích jejího praktikování, to celé na dosti „relaxačním“ hudebním podkladu. Scénickou složku zrealizovala šestice cvičenkyň na podložkách, které názorně předváděly základní jogínské pozice cvičení Súrja namaskára neboli pozdravu slunci. Ty jsou zprvu jednotlivě představeny a popsány, každá s vlastním hudebním doprovodem. Do něj vedle orchestru promlouvají i tradiční indické bubínky tabla, samplovaná tampura, alikvotní zpěv, beatbox a další živá elektronika včetně nahrávky textu Františka Drtikola v rukou samotného autora skladby. Sled jogínských pozic se postupně zrychluje a recitace se zintenzivňuje – až přechází v rychlou sérii, ve které Guru vykřikuje pokyny jako na vojně, zatímco se hudba útržkovitě střídá a cvičenkyně taktak stíhají zaujímat požadované pozice. Vědom si své nelehké role, tedy nutnosti zastoupit Soňu Červenou, přece Petr Kubes předvedl velmi procítěný, přesto nepatetický výkon i v té nejintenzivnější pasáži, která až humorným způsobem kontrastuje se založením jógy jako především nenásilného učení. A samozřejmě: Na konec je třeba „vyvolat klid mysli“. Navrací se tak relaxační plocha a z hektického cvičení přecházíme zpět do osvícené mystiky vyššího jáství.
Festival MusicOlomouc opět nabídl bohatou přehlídku současné hudby v mnoha jejích podobách, provedenou výbornými sólisty i tělesy. Po celkem sedmi vydatných koncertech by bylo – s jistou dávkou nadsázky – možné citovat Františka Drtikola: „Moc dobré cvičení, jsem mrtev.“ Tedy alespoň do dalšího ročníku.
