Program byl sestaven z děl českých skladatelů, zařazena však byla i jedna skladba německého autora Alfreda Schnittkeho. Koncert byl vhodně připraven tak, aby se střídaly skladby pro cembalo se sbory. Vzhledem k náročnosti – interpretační i posluchačské – zařazených skladeb by dle mého názoru stálo za zvážení délku koncertu poněkud zkrátit. Před přestávkou zazněla sonáta pro cembalo nazvaná Labyrint mladého skladatele Lukáše Sommera v podání Moniky Knoblochové. Smíšený sbor Pražští pěvci pod vedením Stanislava Mistra předvedl sborový cyklus Čtyři sonety Zdeňka Lukáše, který zněl přes veškerou snahu interpretů poněkud monotónně, dílčí části skladby splývaly v jednotvárný celek. Prožitek z provedení třetí skladby s názvem Haiku pro cembalo a zvukový pás, ve které půvabné tóny cembala splývají s ptačím zpěvem, bohužel silně rušily hluky z předsálí. Premiéra skladby Aqua at Vino za přítomnosti autora Lukáše Hurníka byla příjemným ukončením první poloviny programu.
Druhou polovinu večera zahájil sbor provedením fantazie pro velký smíšený sbor a cappella Strážci výšek, kterou skladatel Mikoláš Troup věnoval Pražským pěvcům a jejich sbormistrovi Stanislavu Mistrovi. Vysoká rytmická a intonační obtížnost skladby byla navzdory maximálnímu úsilí zpěváků patrná. Přes značnou nejistotu sbor skladbu s vypětím sil důstojně zvládl. Monika Knoblochová se s festivalovým publikem rozloučila Diptychem pro cembalo Jiřího Temla. Vrcholem večera se stal Koncert pro sbor skladatele Alfreda Schnittkeho, jehož provedení sklidilo nadšené ovace publika.
Zařazení tohoto koncertu se ukázalo jako značně odvážný dramaturgický krok. Nejen posluchačsky velmi náročné skladby a celková délka koncertu mohla méně zkušeného posluchače zcela zahltit.
