Díky Pražskému jaru má pro Čechy Černá Hora hudební rozměr. Mladý černohorský kytarista Miloš (Karadaglić ) hrál 25. 5. v Praze poprvé a na rozdíl od některých českých (hudebních) kritiků mě svou hrou potěšil. Má skvělou techniku obou rukou, hodně emocí, muzikality a nádherný tón, jistě silně podpořený mimořádným nástrojem od Australana Grega Smallmana, na jehož kytaru hraje i John Williams. Dokonce mám pocit, že jsem lepší španělskou kytaru živě neslyšel. Úvodní Bachova (loutnová) Suita c moll (BWV 997) byla suverénní, i když ne všechny tóny byly dokonalé. Ovšem ideálně nehrál Bacha ani Julian Bream na Pražském jaru 1992. (Škoda rušících kašlalů, kterých bylo tento večer přes snesitelnou míru, kteří jemnému Bachovi uškodili.) Blok Heitora Villa-Lobose zahájilo notoricky známé Preludium č. 1 e moll . Naštěstí zařadil, elegantně opřen o bílý futrál, dvě těžké Etudy (11, 12) a melancholické Valsa – Choro . Latinskoamerická atmosféra ovládla i druhou polovinu koncertu, jenž prokládal vtipnými komentáři – Morel, Cardoso, Velászquez, Ben Jor. Kytara mu zpívala i v přídavcích – Brouwer, Tarrega a zvláště nádherná ukázka z díla Carla Domeniconiho. Hostování Miloše bylo jedním ze šťastných dramaturgických počinů Pražského jara 2013.
