K letošnímu jubilejnímu 10. ročníku Festivalu Jarmily Novotné patří neodmyslitelně Interpretační kurzy v Litni, které se konaly již poosmé a lišily se hned v několika aspektech: jako všechny předcházející nabídly na závěrečném koncertu výborné či velmi solidní výkony mladých, tentokrát se ovšem studentský tým skládal výhradně z dívek.
Také lektorské duo tvořily dámy – vynikající sopranistka Simona Houda Šaturová vedla kurzy vůbec poprvé a přizvala si k sobě osobnost nad jiné povolanou. Holandská pěvecká legenda, světoznámá unikátní pedagogickou metodou výuky zpěvu Margreet Honig přijela do Litně jako lektorka, mentorka a především osobnost, která má schopnost rozvíjet a podporovat individuální předpoklady svých žáků k pečlivě propracované a přirozené interpretaci, která staví na psychologických základech. Připojíme-li k tvůrčímu duu lektorek ještě spolehlivou korepetitorku Lenku Navrátilovou, máme zde dámský kurz, který exceloval na Závěrečném koncertu 18.6. v Litni ve známé Čechovně.
Letošní kurzy se zaměřily výhradně na tvorbu Wolfganga Amadea Mozarta, ke 230. výročí úmrtí skladatele připomnělo jeho nejznámější opery i méně známé písně. Mozartovský repertoár byl báječnou volbou především Simony Houda Šaturové, která je mezinárodně uznávanou sopranistkou v Mozartových operách a je často zvána na prestižní operní scény. Její dlouhodobá spolupráce s Margreet Honig a také fakt, že společnost Zámek Liteň vydala v roce 2019 knihu Margreet Honig Skutečný zpěv (v českém překladu Markéty Cukrové), se staly vlastně přirozeným setkáním těchto dvou osobností v Litni.
Tradiční Závěrečný koncert zahájil duet Hraběnky a Zuzanky z Figarovy svatby v podání Simony Houda Šaturové se sopranistkou Evou Benett, jejíž zkušenost se projevila v krásném pojetí Zuzanky se světlým barevným sopránem. Nyní ji má ostatně na svém repertoáru ve Slezském divadle v Opavě. Simona Houda Šaturová poté představila vzácnou spolupracovnici Margreet Honig, i přes vysoký věk působící u předních evropských operních domů jako hlasová poradkyně a pedagožka. Také liteňské studenty poznávala předem na základě jejich dosavadních úspěchů i nahrávek a během koncertu bylo zřejmé, že Margreet Honig prožívá s každým studentem jeho vystoupení naplno, ať již to byly skutečné studentky s prvními zkušenostmi, nebo absolventky vysokých škol či sólistky v divadelních angažmá.
Program koncertu pokračoval výběrem z Figarovy svatby s árií Zuzanky v podání Venduly Brulíkové, studentky Konzervatoře Pardubice. Jasný, až stříbřitý soprán s jistými výškami a intonací provázela hezká mimika, jež přidávala roli na potřebném výrazu. Sólo střídalo duo Zuzanky a Marzelliny zpívané výborně disponovanými pěvecky i herecky Ludmilou Pergelovou a Eliškou Tomeňukovou, jež vytvořily skutečný operní výstup. Tvárný témbr Pergelové a zralý hlas s bohatým rejstříkem Tomeňukové sklidily zasloužený úspěch. Alžběta Vomáčková vnesla do sopránových hlasů změnu znělým mezzosopránem, s nímž přednesla známou árii Cherubína. S vysokou štíhlou postavou a jistým projevem se zhostila chlapecké úlohy velmi sympaticky včetně závěrečné pocty Simoně Houda Šaturové. Duet Zuzanky s Cherubínem uvedla sopranistka Vendula Brulíková s altistkou Dorotou Ryšánkovou, jejíž temnější hlas byl příjemnou změnou v záplavě sopránů, i když jeho znělost potřebuje ještě vyzrávání. Poslední árií z Figarovy svatby patřila Hraběnce – Elišce Tomeňukové, která ji náležitě svým nosným hlasem a procítěným podáním ozdobila.
Ve druhé části uvedla sopranistka Tereza Vorbová árii Ilie z Idomenea. Jako velmi štíhlá až éterická bytost překvapila pěkným plným a světlým sopránem s profesionálním projevem, včetně hezkého náznaku jevištního pohybu. Altistka Dorota Ryšánková zaujala v Mozartových písních, kde s civilnějším projevem a dobře pojatým výrazem sklidila ohlas zejména ve druhé žertovné písni s pěkně strukturovanou texturou. Kouzelná flétna nabídla árii Paminy v podání Ludmily Pergelové, která publikum skutečně nadchla. Tereza Štěpánková, dnes v angažmá Národního divadla v Praze, představila árii Blondy z Únosu ze serailu zářivě s náročnými výškami a trylky v plném nasazení velkého rozsahu svého znělého hlasu, což zaslouženě vyvolalo velký aplaus. Konstanci z téže opery zazpívala Eva Benett naprosto suverénně se zralým projevem s mimořádně pohyblivým hlasem v úžasných koloraturách. Dlužno říci, že tak hezké a plnokrevné árie neslýcháme na našich scénách často. Závěr patřil poslední Mozartově opeře La clemenza di Tito, kde se vážné árie Sesta ujala Dominika Škrabalová. Patetický part uvedla s náležitým důrazem a odevzdáním, doprovázela zpěv také herecky, což jí umožňuje působení v ostravském Divadle moravskoslezském.
Velkolepý závěr a radost z pěkných výkonů potvrdil společný výstup všech zúčastněných včetně lektorek s až dojemně zazpívanou písní z Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka Žalo děvče, žalo trávu. Atmosféra krásné hudby, přátelství a nadějí do budoucna se poté přesunula před Čechovnu a do zámeckého parku, kde je pro letošní jubileum Zámku Liteň připravována Dvořákova Rusalka v parku na konci srpna.
