Český spolek pro komorní hudbu nabídl 11. 1. v Sukově síni pražského Rudolfina koncert komorních souborů, které by se časem mohly v našem kulturním životě etablovat jako stálice; tedy jestli spolu vydrží. Vítězové soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2010 – Eben Trio a Korngold Quartet – ukázali jak svoje přednosti, tak i rezervy. Věkem a herními zkušenostmi zralejší bylo klavírní trio, v kterém zatím na sebe kvalitou hry snad až příliš upoutává pozornost houslista Roman Patočka . Obě dámy (klavíristka Terezie Fialová a cellistka Markéta Vrbková ) nebyly onoho večera zcela homogenní. Kdybych měl volit mezi jejich pojetím Haydnova Tria C dur č. 43 , HOB XV/27, a Martinů Bergerettami H 275, dal bych jednoznačně přednost Martinů, kterého zahráli téměř po všech stránkách přesvědčivě.
Korngold Quartet spojuje nejen mužský a ženský princip (Václav Zajíc – 1. housle, Kristina Czajkowská – 2. housle, Klára Hegnerová – viola, David Hrubý – violoncello), ale i různé individuality. Měl jsem pocit, že právě sjednocení a individuální práce jednotlivých členů kvarteta na sobě bude hlavním úkolem pro nejbližší budoucnost. Navíc technicky a intonačně nebylo všechno v pořádku. V Martinů Kvartetu „Concerto da camera“ č. 7, H 314, jsem čekal více elegance, transparentnosti a přesvědčivější tektoniku. Mozartův Kvartet C dur „Disonantní“ K 465 dopadl lépe a byly tam výborné okamžiky (dialog mezi primem a cellem v 2. větě, citlivé cello v 3. větě, pavučinová struktura finálního Allegra atd.). Jako vůdčí osobnost kupodivu působil spíše cellista nežli primárius. Svou muzikalitou a evidentní chutí pracovat vzbuzují oba soubory naději.
