Dvojkoncert k letošním kulatým jubileům skladatelů Jaroslava Rybáře (70) a Marka Kopelenta (80) pořádalo sdružení Ateliér 90 11. října v Koncertním sále Pražské konzervatoře. Koncerty měly podobnou dramaturgii – po třech skladbách, první a třetí komorní, druhá klavír sólo. Zaznamenání hodna je zejména „kopelentovská“ část, jednak proto, že působila koncepčněji než adorační koncert na Pražském jaru, a dále proto, že v ní jako dirigent účinkoval poprvé po svém propuštění z vězení Bohumil Kulínský . Jeho „comeback“ sice s velkou pompou avízuje festival České doteky hudby na letošní prosinec, skutečnost je však taková, že uvedení své skladby Vyhnání pod Kulínského vedením navrhoval Marek Kopelent už na výše zmíněný pražskojarní koncert, ale festivalová dramaturgie upřednostnila zdrženlivý postoj ke kontroverzní osobnosti sbormistra a „horký brambor“ Kulínského návratu přenechala – možná ráda – soudobohudebním kruhům, v nichž avantgardní gesta patří k modu vivendi. Vedle Vyhnání (2006) nastudoval Kulínský se souborem složeným z vynikajících hudebníků s afinitou k soudobé hudbě (mimo jiné David Danel – housle, Ondřej Štochl – viola) ještě starší Kopelentovu skladbu Veroničina rouška (1973), obě díla s péčí a oddaností, v čemž mu ve Vyhnání byli výbornými partnery mezzosopranistka Mechthild Seitz a hobojista Vilém Veverka .
