Zcela zaplněný sál Galerie HAMU v Lichtenštejnském paláci 15. prosince 2016. Světlo v sále zhasíná. V hluboké tmě se objevují blikající plamínky svíček, které přinášejí muzikanti usedající k připraveným pultům. Do zšeřelého ticha se ozývá dvanáct úderů zvonů. Půlnoc. Začínají první tóny Concerta da Requiem pro violu a orchestr českého soudobého skladatele Michala Müllera. Dnešní uvedení tohoto díla má připomenout desáté výročí úmrtí jeho otce, houslisty a pedagoga PhDr. Miloše Müllera. Také závěrečná skladba koncertu Karneval života a smrti zazní k uctění památky skladatelovy matky PhDr. Evy Müllerové, která zemřela v tomto roce.
Vraťme se však k úvodní skladbě. Dramatická první část Requiem aeternam začíná výrazným tématem chorálu ve ztišených tónech zvonu, do nichž s plnou intenzitou vpadá orchestr, umocněný sborovou recitací samotných hráčů. Virtuózní part sólové violy jakoby zoufale bránil naplnění neúprosného osudu. Následující části Lacrimosa vévodí sólová flétna jímavou melodií nad přísně znějícím ostinátním basem. Po zvukově exponované orchestrální části přináší klavír jímavě prostý motiv mísící se s bohatým harmonickým předivem smyčcových nástrojů. Sugestivní melodie violy, vycházející z hlubokého, dlouze drženého tónu, je doprovázena strohým pizzicatem smyčců. V další části doprovází harfa široce rozvinutou melodii chorálu, do něhož se mísí virtuózní pasáže sólové violy, končící dlouhým trylkem nad temnými akordy kontrabasu a violoncell. Stejným trylkem začíná i část následující, naplněná vzrušující hudbou s opakujícím se sborovým Dona eis. V dlouhých držených tónech jakoby se čas zastavil. Jen bicí nástroje se zvonem vnášejí tiché vzruchy do tohoto zklidnění. V pianissimu skladba doznívá. Dlouhé ticho před potleskem svědčí o hlubokém dojmu, který v posluchačích dílo zanechává.
Jako oslava probouzejícího se života zazněl první koncert La Primavera ze slavného Le Quatro Stagioni Antonia Vivaldiho s excelentním sólistou, starším synem Jana Pěrušky, Matoušem Pěruškou. Svěží tempo a brilantní pasáže sólových houslí dokázaly rychle zaplašit chmurné myšlenky a posluchač se mohl doslova koupat v geniálním ohňostroji hudebních myšlenek. I v následujícím druhém koncertu L´Estate se nejen orchestr, ale především temperamentní sólista, tentokrát Jan Pěruška ml., představil v tom nejlepším světle. Konečně bouřlivé ovace, které následovaly po obou Vivaldiho koncertech to dokazovaly nejlépe…
Závěrečná skladba Karneval života a smrti pro violu, smyčce a bicí bohatě uplatňuje širokou zvukovou paletu smyčců v působivých kombinacích s bicími nástroji. Vpadávání až groteskně znějících částí připomíná rej masek; v mysli se mně vybavila vzpomínka na podobně geniální část ze závěru Verdiho La Traviaty. Jakoby niť života byla protkávána epizodami, přicházejícími z jiných světů. Jednotícím prvkem celé skladby je osobitě pojatý part violy, vévodící celému dílu. Prudké dynamické i agogické kontrasty udržují posluchače v neustálém napětí a pozornosti po celé trvání této časově rozměrné skladby. Dlužno připomenout, že na výsledném dojmu z vyznění celého koncertu se rozhodující měrou podíleli hlavní sólista – violista Jan Pěruška se svými dvěma syny, Matoušem a mladším Janem, kteří své mistrovství prokázali v sólových partech koncertů Antonia Vivaldiho. Dále pak skvělý orchestr Praga Camerata s hosty – flétnistou Václavem Kuntem, harfistkou Hedvikou Mousa Bacha, klavíristkou Marií Wiesnerovou v (Requiem) a pohotovým hráčem na bicí nástroje v obou skladbách M. Müllera, pod inspirujícím vedením celého ansámblu Pavlem Hůlou.
