Do východočeské metropole přijala pozvání k jarnímu abonentnímu koncertu 37. koncertní sezóny legendární osobnost světového renomé Soňa Červená, která vystoupila po boku svých významných kolegů 19. března 2015 v Sále Filharmonie Hradec Králové. Program nesl tématický název Hradecké písničky Jiřího Červeného s podtitulem Jakpak je dnes u nás v Hradci? Koncepci večera Soni Červené vtipně na pódiu glosoval Vlastimil Harapes, s nímž se střídala v přednesu a zpěvu vybraných písní.
Lesk poetických a dramatických obrazů ozvláštnili oba humorem a působivým hereckým ztvárněním. Skladby byly vybrány velmi pečlivě. Zazněly písně např. z tvorby Emila Františka Buriana a Vítězslava Nezvala, Jiřího Červeného, Erwina Drakea z repertoáru Franka Sinatry, Jiřího Suchého, Jaroslava Ježka a tvůrčího dua Jiří Voskovec a Jan Werich. Soňa Červená přiblížila mezi komorními díly publiku poutavě i historické pozadí související se vznikem písní nebo s osudem jejich autorů. Pěvkyně má k Hradci Králové vřelý osobní vztah, protože její pradědeček Václav František Červený působil v centru historické části města na Malém náměstí a do hudebních dějin se zapsal výrobou žesťových nástrojů. Již za svého života patřil k nástrojařům a vynálezcům uznávaným v Evropě i zámoří. Její otec Jiří Červený, hradecký rodák, založil a vedl v Praze známý literární kabaret Červená sedma. Z jeho písní zazněly na komorním koncertě Ta hradecká, Podzimní píseň, Naše svatební, Zpěv sladké Francie, Námořník, Apolenka, Jeptiška, Mathurina a Můj životopis. Soňu Červenou i Vlastimila Harapese doprovázel na klavír Daniel Wiesner, který s umělkyní spolupracuje již řadu let, zejména melodramy uváděné v tuzemsku v nejrůznějších koncertních síních a na mezinárodních hudebních festivalech v jejich společné interpretaci se staly pro mnohé posluchače výjimečným zážitkem.
Písním vtiskla Soňa Červená mimořádné herecké nadání, posluchače brzy dokázala vtáhnout do děje a texty, které si žádaly v interpretaci ztvárnění více postav, rozehrála v různých rolích jinou barvou a intenzitou hlasu, rozličnými gesty, mimikou i pohybem. V průběhu večera změnila působivě elegantní oblečení. Oděvní design pro pěvkyni navrhla Liběna Rochová.
Daniel Wiesner zahrál na koncertě s výrazným citem pro styl skladatele ze sólových klavírních děl např. Valse, FP 17 Francise Poulenca nebo Bugatti step Jaroslava Ježka. V písních Jiřího Suchého se představil posluchačům klavírista Jiří Svoboda, současný vedoucí orchestru divadla Semafor. Do provedení vnesl hravou bravurní lehkost. Vlastimil Harapes nadchl publikum v ukázkách ze Suchého tvorby, např. v nové písni Soumrak bohů z Prstenu pana Nibelunga. Publikum si získal svým přirozeným vtipným projevem, hereckým kouzlem a zpěvem. V písni Jakpak je dnes u nás doma? Burtona Lanea, Jiřího Voskovce a Jana Wericha připomněla Soňa Červená divákům své účinkování s Janem Werichem v muzikálu Divotvorný hrnec, její ztvárnění role Káči Maršálkové bylo dojemné a radostné.
S Filharmonií Hradec Králové navázala Soňa Červená po návratu z emigrace úzkou spolupráci, stále s orchestrem vystupuje na koncertech a již delší dobu podporuje i Nadační fond varhany pro Filharmonii Hradec Králové. Tentokrát se vrátila do historie minulého století repertoárem jí osobně nejbližším v provedení komorním a sklidila se svými kolegy ovace stojícího publika a velký úspěch.
