Obdivuhodný výkon legendárního Herberta Blomstedta

Světově proslulý švédský Maestro Herbert Blomstedt, dvojnásobný držitel prestižní hudební ceny Grammy, člen slavné Královské švédské hudební akademie ve Stockholmu, předstoupil letos na Salcburském festivalu před Vídeňské filharmoniky krátce po svých sedmadevadesátých narozeninách. S radostí a niterně cítěným nastudováním programu podal v Salcburku úctyhodný a zcela mimořádný výkon. Vyzařující vnitřní energií strhl hráče k jedinečnému výkonu.

Ve Velkém festivalovém domě uvedl Herbert Blomstedt ve dnech 28. a 30. července 2024 romantická, vokálně instrumentální díla. Píseň osudu, op. 54 Johanessa Brahmse a Chvalozpěv, op. 52 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Obě kompozice zazněly ve spolupráci s Wiener Singverein, který na druhém ze salcburských koncertů výtečně připravil jeho dlouholetý umělecký vedoucí a sbormistr Johannes Prinz. Dirigent nastudoval skladby s velkým pochopením pro styl obou skladatelů. Zvolený program řídil vsedě, bez taktovky a fráze moduloval přesnými detailními gesty. Orchestr i sbor interpretovaly díla rovněž stylově a současně v nesmírně pestré škále dynamiky, intenzity a barevných odstínů. Ostatně profesionálně mají k sobě obě světoznámá tělesa velmi blízko, neboť sídlí v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni.

Již v kompozici Schicksalslied für gemischten Chor und Orchester, op. 54 (1868 – 1871) Johannesa Brahmse, prokázali interpreti pozoruhodný cit pro stylovost, kterou prodchnuli nejen lyrikou a jemnou dramatičností, ale i působivou hudební okázalostí. Dílo mělo úžasný vnitřní pulz a tah. Hyperions Schicksalslied německého lyrika Friedricha Hölderlina, kterou skladatel zhudebnil do podoby kompozice Píseň osudu pro smíšený sbor a orchestr, op. 54, zahrnuje ve své formě a poetice prvky klasicismu a romantismu, přičemž ovlivněna je také pietismem, který Hölderlina zejména v jeho mládí velmi zaujal. Brahms velice působivě vycítil jeho osobitou tvorbu, kterou povýšil svým vlastním hudebním jazykem. Báseň pochází z Hölderlinovy epistolární novely Hyperion aneb Eremita v Řecku, která vyšla v Německu ve dvou svazcích v letech 1797 a 1799. Sbor ve svém přednesu otevřel dílo nádherně do vyšší symbolické roviny. 

Symfonická kantáta Felixe Mendelssohna-Bartholdyho se stala skutečnou oslavou zcela výjimečného hudebního zážitku. Lobgesang, op. 52, Eine Sinfonie-Kantate nach Worten der Heiligen Schrift für Soli, gemischten Chor und Orchester (1840) zkomponoval německý skladatel u příležitosti 400. výročí vynálezu knihtisku. Duchovní dílo, jež se i v jiných programech uvádí s názvem Symfonie č. 2 B dur Chvalozpěv,interpretoval Herbert Blomstedt s jasností výstavby kompozice. Filharmonici vnímali jeho gesta s radostnou soustředěností. Orchestr hrál vrstevnatě a s akcentem na výstižnou charakteristiku i romantický výraz. Velká šíře dynamického spektra i kreativní škála zvukové intenzity umocnila celkový dojem. Dirigent gradoval dílo v malebné hudební kráse.

S přizváním skvělých zahraničních sólistů, francouzské sopranistky Elsy Benoit a německé sopranistky Christiny Landshamer, jež zpívaly po boku německého tenoristy Tilmana Lichdiho, se společně s orchestrem i sborem zasloužili o nezapomenutelný festivalový koncert. 

Sbor Wiener Singverein byl úžasně připraven, nejen technicky, ale i výrazově. Z pěvkyň vynikala více Elsa Benoit, nadhledem a flexibilitou svého sytého a světle zářícího hlasu. Christina Landshamer zpívala se ctí a procítěně. Užití vokálního vibrata bylo ovšem v kontrastu s orchestrem, který s ohledem na svou interpretační historii vibrato odmítá. Tilman Lichdi zpíval příjemně úderným pevným hlasem ve všech polohách, přímočaře, rovněji, úžeji, ale také vřele a s delikátní dramatičností. Zcela famózní byla tentokrát smyčcová sekce, ve které hráli dokonce oba koncertní mistři Rainer Honeck a Volkhard Steude, ale i další sekce vynikaly. Zejména žesťová skupina oslnila brilancí a lesklým zvukem, dechová sekce komorní virtuozitou a vřelostí. Skupina bicích nástrojů hrála perfektně. Koncert byl zakončen dlouhými ovacemi stojícího publika a na počátku světoznámé rakouské přehlídky se stal jedním z jejích vrcholů. 

Na Salcburském festivalu vystoupí Vídeňští filharmonikové koncertně i s dalšími světoznámými dirigenty, mezi nimiž jsou Andris Nelsons, Riccardo Muti, Gustavo Dudamel a v závěru přehlídky také Yannick Nézet-Séguin. Na programech zazní díla Ludwiga van Beethovena, Hectora Berlioze, Antona Brucknera, Gustava Mahlera a Richarda Strausse, která z pohledu širokého repertoáru tělesa tvoří jeho standard.