Pod tímto názvem se každý rok na podzim v Olomouci koná festival, který je rok od roku výrazněji vyprofilován. Letos obnášel tři operní představení, koncert a minisymposium, vše generováno z tvůrčího potenciálu soudobé české hudby. Opera Tomáše Hanzlíka Yta innocens žije jako součást pozoruhodných historicko-soudobých aktivit Ensemblu Damian na českých scénách od roku 2004, kdy byla poprvé uvedena v rámci projektu pražského Národního divadla Bušení do železné opony. Autor ji posléze rozšířil do celovečerního formátu, v němž ji zatím několikrát představil koncertně – takže bez kostýmů, nicméně se střídmou gestikou, sólisté se ke svému výstupu vždycky vydělují ze sboru v pozadí a předstupují před orchestr. Ensemble Damian a jeho dvorní skladatelé – Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík – představují specifický fenomén na české hudebně-kulturní scéně mimo jiné i tím, že se opery, které soubor provozuje, drží na jeho repertoáru po léta a zájem ze strany publika o ně neutuchá. Jde nejen o napojení na modus barokního divadla (s jeho tématy, symbolikou, scénickou stylizací), ale i o evokaci mentálního prostoru, ve kterém všechny tyto položky fungují – když nastane sborová scéna lovců (Ferus fera fies) nebo když Jan Mikušek v roli Umbry (Stínu) vejde do svého precatia (Sacrata coelorum sidera), člověk doslova cítí rezonanci, jíž hudba jako umění funguje. V Olomouci byla Hanzlíkova Yta innocens provedena v inspirativním prostředí kaple Božího Těla barokního jezuitského konviktu. V rámci festivalu se podařilo resuscitovat také operu Víta Zouhara Noci dnem , která vznikla původně na objednávku Národního divadla v Brně k příležitosti znovuotevření Reduty (2005) a ač divácky úspěšná, zdálo se, že naplněním zadání její život skončí. Pro Operu Schrattenbach ji autor adaptoval do verze pro Ensemble Damian a zpěváky z Dětské opery Olomouc . Opera se tím ovšem do značné míry proměnila – Vít Zouhar ji psal pro kamenné divadlo, pro konkrétní scénu, pro klasické operní pěvce a její nová verze ukázala, jak vnímavým tvůrcem Zouhar je – protože na mnoha místech opera i ve své adaptované podobě vypovídá o tomto svém původním nasměrování. Kdo ji však v Brně neshlédl, byl v sále Mozarteum Arcidiecézního muzea Olomouc svědkem gejzíru nápadů, vitality a ostatně i vizuální podívané stejně jako před třemi lety v Brně (brněnské Národní divadlo propůjčilo kostýmy a režijně olomouckou produkci pojednal stejně jako u původní verze Rocc ). Přiznám se, že se mi stýskalo po Papagenovi Jakuba Tolaše a Papageně Mariky Žákové, ale Markéta Večeřová jako Pamina a Jan Ondrejka jako Tamino to hlasově i akcí bohatě vynahradili. Třetí inscenací byla Březinova opera-proces Zítra se bude …, jejíž shlédnutí olomouckému publiku v rámci festivalu pořadatelé umožnili pronájmem autobusu, který je odvezl do Prahy na představení v Divadle Kolowrat. Naopak pražskému publiku festival nabídl jedinečný koncert tří kontranetoristů (Piotra Olecha , Jana Mikuška a Stefana Kunatha ), který uvedl v Olomouci a dva dny poté i v Praze.
