Bruselská královská opera zahájila novou sezonu Elektrou Richarda Strausse. Žádná maličkost na rozjezd, jak pro interprety, tak pro režii a výpravu. Elektra je navíc oficiálním debutem japonského dirigenta Kazushji Ona , který v Bruselu nahradil Antonia Pappana. Úloha jistě nevděčná, Pappano si v královské opeře vytvořil velmi silnou pozici, vše, co zde udělal, bylo pozitivně přijato. Je ale třeba konstatovat, že se mu premiéra vyvedla se vším všudy, navíc pro dobrý orchestr je Strauss ideálním skladatelem ukázat se v nejlepším světle. Ono řídil s přehledem, soustředil se na styl a ačkoliv interpretoval Strausse relativně introvertně, přesto rozehrál silné orchestrální barvy partitury.
Francouzský režisér Stéphane Braunschweig se rovněž postaral o výpravu, a to byl možná dobrý nápad, protože skloubil obě složky v monolitní útvar. Moc toho na scénu nepostavil. Ústřední rekvizitou je židle a obyčejná koupelnová vana, která charakterizuje vraždu Agamemnona. Za touto „koupelnou“ Elektry umístil do výše ložnici Klytämnestry, víc se tam z jejího paláce neobjeví. Sem tam jsou na chvíli vidět schody, které vlastně nikam nevedou a dobře ilustrují bezvýchodnou situaci. Hlavním prvkem inscenace tak zůstává psychologický vztah obou hlavních ženských rolí. Všechny ostatní vztahy postav, možná kromě Chrysothemis a Oresta, jsou zcela podřazeny ději. Černá, bílá a rudá barva dominuje a vlastně kromě ne vždy příliš zdařilých kostýmů, divák ani jinou barvu na jevišti nenajde.
Pěvecké obsazení musí uspokojit i náročné posluchače hudby Richarda Strausse. Elektra Isolde Elchlepp je sice herecky chladná postava, ale v jejím příjemně znějícím hlase uslyšíme všechny emociální momenty jejího partu. Totéž platí i pro švédskou mezzosopranistku Ingrid Tobiasson , i když její hlas září poněkud méně než Elchleppové. Holanďanka Charlotte Margion (Chrysothemis) je zejména mozartovským sopránem, ale vokální silou přímo hýřila, možná až příliš. Báječně zabarvený wagnerovský basbaryton Alberta Dohmena se perfektně hodil do role Oresta a anglický tenor Ian Caley byl slušný Ägisth.
Jestli se udrží hudební nastudování příštích oper na stejné úrovni jako v Elektře, vyplatí se jednou zajet do Bruselu. Ještě v tomto roce je možné zhlédnout konfrontaci současného a bývalého hudebního ředitele. Ono řídí světovou premiéru Ballaty Luca Francesconiho a Pappano novou inscenaci Pucciniho La BohÉme .
