Obecně známý pohádkový příběh o Krásce a zvířeti dovoluje několikerý pohled výkladu. Jestliže Glassova hudba nevznikla jako hudební složka k opeře, ale jako hudba filmová ke zpracování pohádky filmovými prostředky, předpokládala jako partnera všudypřítomnou kameru, jež hudební minimalistickou podstatu naplní předivem „miniděje“. Toho si byli operní inscenátoři vědomi a hledali jiný prvek, jímž by naplnili tok hudby, jež nechtěla být odrazem děje. Kromě projekce na oponu, nejlépe naplňující ono dějové prázdno, volili místo snahy o dosažení romantizujícího nádechu, tajemna či kouzel přídech a realizující prvky pouťového divadla – s využitím polomasek pěvců, kostýmní nadsázky i karikaturního klišé v herecké akci. Ruku v ruce režijní představě vycházela scénografická koncepce, jež jednoduchým, ale vynalézavým způsobem vyřešila dvě základní dějiště – statku a zámku: pro zámecké prostředí volila prázdnou scénu v symbolech a náznacích, pro statek výrazné zúžení scény, uzavřené látkovým horizontem s projekcí a sytě realistickým mobiliářem. Každou z nich obohacoval nejeden dobrý nápad (zámek: stavění plochých kulis jako v loutkodivadle, pokoj Krásky ve výšce, k němuž se pnulo ze země vztyčené schodiště, látkové pilíře s bohatou proměnlivostí; statek: práce se světlem, umožňující prosvětlením projekce simultánní hereckou akci, tři dřevěné mansiony dvojmo v bočnicích forbíny, v nichž byly podivně „zazděny“ dialogy bez mizanscény), zároveň i mísení symbolického nádechu práce s akcemi živého koně a kýčových laní na zámku, podobně jako zdvojení postav na statku. Jednolitost režijní a scénické složky potvrzovala tvůrčí souhru bratrů Formanových a díky ní všechny nově uvedené prvky přenesením do kamenného divadla neztratily smysl a ve většině případů i působivost. Stejně tak možno upozornit na diskutabilní vyznění – zámecká scéna bez práce se světlem většinou ponořená do šera, ozvučení pěvců portami, realistické vedení hereckého výkonu Krásky atd.
Agon Orchestra a Petr Kofroň naplnili hudební nastudování dobrým stabilním výkonem, jemuž však chybělo více dynamického čeření. Bohužel se neubránili překrývání pěvců, což je zbytečná, avšak odstranitelná chyba. Titulní představitelka Krásky Karolina Berková by pravděpodobně svým hlasem obsáhla prostor a nepotřebovala ozvučné mísení zvuku, jehož existence v „běžné produkci“ nejsem zastáncem. Nakolik ostatní svazovala obličejová maska ve zvukové rezonanci, nelze přesně odhadnout, nicméně řešit tento problém ozvučením je přílišným usnadněním. Jiří Kubík jako Zvíře byl Krásce hlasově vyrovnaným partnerem. Ostatní pěvci bez výjimky – Martina Bauerová , Lenka Šmídová , Roman Vocel , Bohuslav Maršík , Oldřich Kříž – projevovali velmi dobrou hereckou schopnost a pohybovou kondici, hlasově neexcelovali, ale naplnili role muzikantstvím.
Operu Kráska a Zvíře je rozhodně zajímavé poznat. Způsob zpracování bratry Formanovými byl ucelený, podložený mnohaletou zkušeností jejich divadelní práce a vnesl na scénu Národního divadla jiný přídech. Zásah do plynulosti uměle předehranými problémy se „zvířetem“, v jehož duchu se nesla reklama na inscenaci, mě osobně nenadchla ani neurazila. Zavání však masmédii, a to zbytečně.
