Recitálem sopranistky Danielly De Niese v Národním divadle dne 3. 11. rozjela svůj pěvecký byznys plán firma Artinvest Holding. Jako by vyzvala k boji firmu Nachtigall Artists, která úspěšně pořádá pěvecká show už několik let. Sličná Američanka je typickou mediální bublinou dnešní digitálně vizuální doby. Zpívá dobře, ale nejlepší na ní jsou její herecké vlohy a fyzická přitažlivost, kterou umí dobře zvýraznit. Její ladné křivky včetně jedinečného pozadí, které může konkurovat i Jennifer Lopez, tak bylo nejzajímavějším vjemem večera. První polovina večera patřila hudbě Händla, který byl v podání Američanky, Pražské komorní filharmonie a Leoše Svárovského nudný, nestylový, ve forte ostrý, občas falešný. (Postava řecké bohyně byla oblečena do skvostných červených šatů.) Blok z Mozarta byl lepší, ale hlas si kupodivu ponechal lehce „plechový“ odstín. Druhou polovinu večera, kterou programově otočila, takže z toho byla pěkná detektivka, jí byl nejbližší – Donizetti, Rossini, Villa-Lobos, Delibes. Vrcholem byla árie z Rossiniho opery Straka zlodějka . Z nutných orchestrálních čísel mě nejvíce zaujala předehra k Rossiniho Italce v Alžíru . Nejpřesvědčivější byla De Niese ve dvou přídavcích – Gershwinova Summertime a hlavní hit z My Fair Lady Fredericka Loewa. Další koncerty sezonní série snad budou zajímavější (mimo jiné Roberto Alagna, Angelika Kirchschlager).
