Brněnským jazzovým fanouškům je v poslední době přáno. Kromě tradičního podzimního festivalu v klubu Alterna, který přináší stále nejucelenější přehlídku domácího i zahraničního jazzu, láká mladé nenasytné publikum velmi úspěšně klub Fléda. Neskrývaná libůstka dramaturgů ve world music odsouvá ve Flédě ovšem moderní jazz až na druhou nebo třetí kolej. Mnohem komerčněji vyznívají projekty manažerů dalšího brněnského klubu Babylon. Do Brna totiž přivážejí spíše předem jasné kasovní trháky jako Monkey Business, J.A.R., Maceo Parkera a další. Tentokrát však snad dílem náhody trefili do černého. Francouzský trumpetista Erik Truffaz totiž ještě stále nepatří mezi tak mediálně protřelé hudebníky jako třeba právě Maceo Parker. Do světa show businessu vstoupil významněji teprve před čtyřmi lety. I přesto dokázal bez problémů naplnit prostory jednoho z největších hudebních klubů v Brně.
Publikum se dočkalo hudebníků až po dobré půlhodině od ohlašovaného začátku. Od prvních tónů přinesla Truffazova kapela nemálo záhadnosti a tajuplnosti, kterým se věnovala po celý večer. Truffazova hudba zcela nepokrytě odkazovala téměř ke všemu, co legendární americký trumpetista Miles Davis vymyslel a zrealizoval po roce 1968. Bubeník Philippe Garcia se postaral o neobyčejně dravý rytmický podklad, který posunul projekt víc do oblasti taneční hudby. Možná techničtěji vybavenější Truffazovi spoluhráči, basista Michel Benita a velmi zručný kytarista Manu Codjia , vytvořili rozměrné hudební plochy, ve kterých Truffaz triumfoval. Rozhodně se nepředstavil jako brilantní jazzový instrumentalista. Na rozdíl od svého pravzoru neprošel tak intenzivní jazzovou školou, takže se snaží předávat především emoce a atmosféru usazenou do neklidných rytmů. Za použití zvukových efektů v ryze současném stylu, jakoby začal tam, kde Miles Davis skončil. Poslední ozdobou koncertu byl vokalista Munir Troudi , kterému se podařilo arabizující improvizovaný zpěv sladit se stylem kapely zcela dokonale. Většina skladeb z aktuálně vydané nahrávky Mantis , počínaje The Point a Magrouni konče, jsou ostatně postaveny na výrazném ostinátu a exotických rytmech arabské provenience. Ladyland Quartet tak vlastně stojí na pomezí jazzu a nezávislé taneční hudby, zvláště pak drum'n'bass a svým nasazením a magickou náladou dokáže strhnout příznivce obou žánrů. Je asi příznačné, že kompozice koncertně nabyly mnohem intenzivnější naléhavosti, než na posledním vydaném CD, které trochu zaostává za předešlými Truffazovými projekty.
Koncert brněnským hudebním podnikatelům každopádně vyšel na sto procent. Nadšené publikum si vyžádalo několik přídavků a nechtělo Francouze pustit do šatny. Erik Truffaz se takto právem stal největším pseudo-jazzovým zážitkem letošní hudební sezóny na Brněnsku.
ERIK TRUFFAZ LADYLAND QUARTET, BRNO, BABYLON, 31. ŘÍJNA 2002
