Minimálně ve třech ohledech byl koncert Orchestru Akademie komorní hudby v rámci řady FOK v pražském kostele svatých Šimona a Judy mimořádný. Poprvé se mladí hudebníci představili širší veřejnosti v poučené interpretaci barokního a klasicistního repertoáru, zaznělo tu první provedení nové edice Myslivečkova Violoncellového koncertu C dur a orchestr poprvé dirigoval Václav Luks. I díky těmto okolnostem se komorní večer 23. dubna nadmíru povedl.
V hovorech před koncertem připomněl Tomáš Jamník, violoncellista a hybatel Akademie komorní hudby (AKH), slova svého učitele Mirko Škampy: „Odpustit se dá všechno, jen nuda ne.“ A protože je Tomáš Jamník duší, srdcem i hlavou AKH, je na první poslech zřejmé, že tento názor se vtiskl do projevu mladých komorních akademiků, jejichž zápal a nadšení se pojí s uměleckou ukázněností, odpovědností a vysokou technickou i výrazovou vyspělostí. Akademie úzce spolupracuje s německou nadací Villa Musica Rheinland-Pfalz a dává svým stipendistům příležitost spolupracovat s českými i zahraničími lektory. Soustředěná příprava – v posledních letech na zámku v Niměřicích – nese své plody i v ochotě mladých hráčů vstřebávat nové podněty a informace, jak si pochvaloval Václav Luks.
Orchestrální suita č. 1 C dur, BWV 1066 Johanna Sebastiana Bacha, formálně oživená fugou, concertem grossem a tanci různého geografického původu, vyzněla plasticky, vzorné bylo vedení hlasů a především zvuk, který – ač hudebníci hráli na moderní nástroje – se blížil autentické interpretaci. Zásluhu na tom nutno přiznat Václavu Luksovi, ovšem mladí hráči ho zcela oddaně a s velkou pozorností následovali. Dbali na přesná nasazení, vypracování frází i odpovídající dynamiku. Okouzlující byla tanečnost menuetu, živost forlany, něha passepied, hravost a lehkost hobojů v gavotě. Nešlo si nevšimnout absolutního nasazení všech hráčů, které od prvního pultu vedla Eliška Kukalová.
Ještě přesvědčivěji vyzněl Koncert pro violoncello a orchestr C dur Josefa Myslivečka se sólistou Tomášem Jamníkem. Je to transkripce houslového koncertu, kterou vytvořil patrně sám autor. Tomáš Jamník ji revidoval pro vydání v nakladatelství Bärenreiter a svou revizi poprvé představil na tomto večeru. Poslouchat Myslivečkovu skladbu v Jamníkově podání byla čirá radost. Melodičnost podpořená lehkostí interpretace (dojem pro posluchače, jinak je tento koncert pekelně těžký) a krásným Jamníkovým tónem, výbornou souhrou a evidentním porozuměním s orchestrem, zběhlost a virtuozita sólisty korunovaná úžasnou kadencí v první větě, po které se chtělo zvolat bravo! (pak ještě následovaly další), to vše spolu s hloubkou přednesu, zaujetím a koncentrovaností vtahovalo posluchače do hry a vyvolávalo jeho blaženost. Zážitek z Myslivečkova koncertu Tomáš Jamník povýšil přídavkem – niterně ztišenou Písní ptáků Pabla Casalse.
V druhé půli zazněly Adagio a fuga d moll, F 65 Wilhelma Friedemanna Bacha a Mozartova Symfonie č. 29 A dur, K 201. Zdálo se mi, jako by místy s W. F. Bachem akademici ne snad přímo zápasili, ale zkrátka ho měli „plné ruce“. Autor jim to však vůbec neusnadnil – po náročném pomalém začátku museli hráči vyhovět nárokům rychlé fugy. Mezi výbornými dechy vyčnívaly skvělé flétny. Veškeré přednosti akademiků se prokázaly v Mozartově symfonii, velmi dobře dramaturgicky zařazené po W. F. Bachovi. Byl to Mozart propracovaný, křehký, v jemném začátku krásně vystoupily dynamické kontrasty. Výraz osciloval mezi jemnou drobnokresbou a rozšafností, bezchybné bylo cítění frází. Pochvalu zaslouží hráči na lesní roh. Pomalá věta zazněla nádherně ztišeně, až nebesky křehce. Půvab menuetu podpořily výborné dechy – vedle zmíněných lesních rohů výborné hoboje a fagot. Závěr symfonie se projasnil přesnou souhrou a plným, ale nikoli ostrým zvukem.
Akademie komorní hudby je chvályhodnou institucí, díky jejíž podpoře získávají mladí instrumentalisté zkušenosti v oboru orchestrální hry i menších komorních uskupení. Koncerty, které se v průběhu sezony konají na různých místech Středočeského kraje, i úspěchy komorních ansámblů, jež vzešly či se zdokonalily na půdě AKH (Incendio Trio, Kukal Quartet, Trio Slavic, Duo Schelingerová – Tokarská), to dokládají.
