Na organizaci letošního koncertu se významně podílel Spolek Cáchy-Praha, jehož předsedkyně Věra Blažková dlouhodobě posiluje kulturní vazby mezi oběma historicky si tak blízkými centry. Při prosincové návštěvě Prahy doporučila profesorka Zuzana Růžičková její pozornosti Komorní orchestr Berg , který nakonec vyšel z řady deseti se ucházejících těles vítězně.
Historie tohoto mladého tělesa se píše od roku 1995, kdy dirigent Peter Vrábel kolem sebe soustředil kolektiv mladých interpretů, většinou aktivních sólových a komorních hráčů. Ti poskytli záruku nejen vysoké interpretační úrovně, ale i značné repertoárové nezávislosti, neboť při volbě sólistů se dirigent může opřít o síly rekrutované z vlastních řad. Díky těmto dispozicím se orchestr mohl soustředit na interpretaci současné tvorby a mnoho žijících skladatelů mu svěřilo první provedení svých skladeb. Orchestr tak zaplňuje manko, které v českém kulturním životě donedávna zelo, a blahodárně ovlivňuje potenci české skladatelské obce. Hudba starých českých mistrů, která tvořila jádro cášského programu, proto představovala vybočení z naznačené dramaturgické linie.
Koncert zahájila Sukova Meditace na svatováclavský chorál , kterou do programu prosadili samotní „bergovci“. Opravdové instrumentální meditování (včetně výtečných violových sól) nebylo rušeno samoúčelnými zvukovými efekty, naopak upoutalo schopností výrazového odstínění jednotlivých barevných ploch na pozadí nejtišší dynamiky – takové, jaké mnohý domácí orchestr není mocen.
Poté zazněly dvě koncertantní skladby: Koncert pro varhany a orchestr Jiřího Ignáce Linka a Koncert pro trubku a orchestr Es dur Jana Křtitele Nerudy. První opus – spíše konvenčnější po kompoziční stránce – dal vyniknout suverénnímu výkonu varhanice Evy Bublové , která si zaslouží obdiv i za profesionální zvládnutí technických problémů, způsobených komplikovanou komunikací s dirigentem v chrámovém prostoru. Nerudův koncert pro trubku je kompozičně propracovanější, rytmicky komplikovanější. Marek Vajo v sólovém partu zaujal mimo jiné skvělým frázováním a artikulací, která v detailu sympaticky kontrastovala s doprovodem.
Němečtí pořadatelé si vyžádali zařadit do programu Dvořákovu Serenádu pro smyčcový orchestr E dur . Málokdy se poštěstí uslyšet toto populární dílko zahrané s takovou technickou perfekcí, ovšem posluchač se neubránil dojmu, že chrámový prostor jako by skladbu nepřirozeně svíral.
Program vyvrcholil v samotném závěru provedením Miserere c moll Jana Dismase Zelenky. Peter Vrábel dovedl svůj orchestr k autentické barokní gestice a hluboké afektové angažovanosti. Zvukově opulentní interpretace Zelenkova žalmu aktuálně připomenula bachovský kontext doby, kterou Zelenka spolutvořil. K orchestru se přidal i výborně připravený Cášský komorní sbor , jehož výkon překvapil tím spíše, že se jedná o sdružení neprofesionální. Tereza Mátlová přednesla sopránové sólo s citem pro barokní hudbu jak ve výrazu, tak ornamentice.
Kulturní význam a prestiž koncertu ilustrovala nejen prostora staroslavného karolinského dómu, jenž byl svědkem korunovací čtyř českých králů na římské císaře, ale i doprovodné oficiality: přijetí orchestru na cášské radnici a pozvání obchodního a průmyslového magnáta Michaela Wirtze, který před šestnácti lety stál u zrodu dómských benefičních koncertů a po celou dobu svou podporou jejich konání umožňuje. Ve svém projevu připomněl, že staří čeští mistři, jejichž díla na letošním koncertě zazněla, prověřili již před 250 lety možnost existence Evropy bez hranic, podobně jako Dvořák, jehož hudba spojuje Evropany a celý svět prakticky denně. Přišel proto s myšlenkou uspořádat v roce 2004 chrámový koncert v pražské katedrále svatého Víta, kterým by obě evropská města zastoupená Komorním orchestrem Berg a Cášským komorním sborem oslavila vstup nových zemí do společné Evropy. Pokud se ji podaří zrealizovat, rozhodně nebude vedle projektů „velkých“ orchestrů chudičkou Popelkou.
