Orchestr Berg už nějaký čas přináší na tuzemskou hudební scénu čerstvý vítr v podobě vynalézavé dramaturgie a různých „doprovodných“ nápadů, z nichž jedním je realizace koncertů vždy v jiném prostoru. Prostředí je významným faktorem uměleckého zážitku – a může se dokonce pro diváka nebo posluchače stát významnější jistotou než ten či onen soubor, který je na té či oné scéně nebo (tom či onom) pódiu doma. Orchestr Berg ze skutečnosti, že žádný stálý koncertní prostor nemá, učinil výhodu, a dosáhl skvělého efektu: postupem času si vytvořil své publikum, které za ním pendluje ze sálu do sálu bez ohledu na to, zda jde o prostor snobský, jako je sál České národní banky, nebo alternativní, jako je La Fabrika (nebo jako svého času byla Čistírna odpadních vod v Bubenči). Na závěrečný koncert své sezony pozval do Španělské synagogy a věřím, že pro nejednoho posluchače mohla být návštěva tohoto nádherného prostoru v centru Prahy překvapením.
Těžištěm programu byl Honeggerův Král David . Dílo se většinou provozuje jako oratorium, Berg sáhl k jeho původní verzi, kterou skladatel vytvořil v roce 1921 jako scénický obraz (pro přírodní scénu ve švýcarské obci Mezieres a na objednávku – a na verše – Reného Moraxe). Je pro úspornější obsazení (tři pěvci, recitátor a komorní soubor) a Berg je na svém prosincovém koncertu uvedl v režijním pojednání dua SKUTR , se kterým už loni připravil svůj mimořádně podařený projekt – Schwarz auf weiss Heinera Goebbelse.
Na scénické řešení není v synagoze moc místa, pořadatelé navíc počítali s jejím plným diváckým obsazením, jak se ukázalo oprávněně, takže přistavěli tolik židlí, kolik se jen dalo, ale pánové Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský si vystačili s málem: roli vypravěče, která je v kompozici velmi důležitá, posunuli do herecké polohy, Vladimíra Javorského oblékli do kostýmu, vybavili ho rekvizitou a nechali ho recitovat text porůznu v prostoru včetně galerie. Čas od času rovněž z cihlové zídky postavené před orchestrem – což bylo dobře, protože z prostředních a zadních řad nebylo na to, co se děje vpředu, moc vidět. Orchestr Berg hrál pod vedením svého šéfdirigenta Petera Vrábela , spoluúčinkoval s ním sbor Martinů Voices a jedním ze tří pěvců (dvou pěvců a jedné pěvkyně) byl v Honeggerově Králi Davidovi kontratenorista Jan Mikušek , který účinkoval i ve druhé skladbě na programu koncertu, Pinnas columbae od Víta Zouhara.
Zouharova kompozice je součástí projektu NuBerg 2010 – série nových skladeb, které orchestr zadal mladým českých tvůrcům, během sezony je uvedl a nyní je postupuje do soutěže. Skladba Pinnas columbae stojí a padá s protagonistou, jemuž je psána „na tělo“ – Jan Mikušek v ní zpívá a hraje na cimbál. Je to autorův dobrý standard, v zacházení se zhudebněným textem trochu pärtovský, ale nikam dál neodkazující ani nesměřující. Na koncertě zazněla Zouharova skladba úvodem a Král David ji posléze hodně odtlačil do svého stínu.
