V plánu 104. ročníku Salcburského festivalu v souvislosti s tradiční dramaturgickou řadou programů klasické hudby Vídeňských filharmoniků se světoznámými dirigenty, letos s Herbertem Blomstedtem, Andrisem Nelsonsem, Riccardem Mutim, Gustavem Dudamelem a mladým zářným Yannickem Nézet-Séguinem, patřilo výsostní právo provedení tří koncertů se stejným programem pouze Maestru Mutimu. Po dohodě s vedením proslulé přehlídky a orchestrem si dirigent zvolil k interpretaci monumentální Symfonii c moll č. 8, WAB 108 Antona Brucknera, jehož 200. výročí narození si připomenou milovníci hudby na počátku září v různých zemích světa. První z Mutiho letošních festivalových koncertů se konal před vyprodaným hledištěm Velkého festivalového domu v den rakouského státního svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna 2024).
Když se konala před čtyřmi lety v rodišti Wolfganga Amadea Mozarta mimořádná zemská výstava v instituci Nové rezidence nazvaná Velké světové divadlo – 100 let Salcburského festivalu, byl Riccardo Muti zařazen mezi nejvytíženější dirigenty festivalové historie. Poprvé na proslulé přehlídce vystoupil na pozvání Maestra Herberta von Karajana v roce 1971, kdy ve svých třiceti letech řídil Vídeňské filharmoniky. Od té doby se slavným orchestrem úzce spolupracuje a v roce 2025 bude dirigovat již posedmé slavnostní Novoroční koncert ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni.
Emeritní hudební ředitel Chicago Symphony Orchestra, zakladatel a dlouholetý šéfdirigent italského Orchestra Giovanile Luigi Cherubini v Ravenně zastával ve své kariéře i post hudebního ředitele Teatro alla Scala v Miláně a obdržel mnoho ocenění. Získal dvě ceny Grammy a třináctkrát byl na nejprestižnější hudební cenu nominován. Za umělecké zásluhy úspěšné spolupráce se světoznámým rakouským orchestrem obdržel Zlatou medaili Otty Nicolaie, zakladatele Vídeňských filharmoniků. Bohatá Mutiho diskografie zahrnující četné nahrávky klasické hudby, operních děl i soudobé tvorby, jež je ověnčená v průběhu let i řadou cen, předkládá zájemcům rovněž pozoruhodnou řadu nabídky kompozic natočených pro Mutiho originální label RMMUSIC.
Riccardo Muti tradičně diriguje Vídeňské filharmoniky na Salcburském festivalu ve sváteční den Nanebevzetí Panny Marie. Po uplynulých provedeních děl Ludwiga van Beethovena, Franze Liszta, Giuseppa Verdiho, Antona Brucknera a Petra Iljiče Čajkovského se po roce opět vrátil k symfonické Brucknerově tvorbě a po loňském provedení skladatelovy Symfonie č. 7 E dur, WAB 107 se rozhodl oslavit velikána rakouské hudby jeho nadcházejícím vrcholným dílem.
Foto: Marco Borelli
Monumentální Symfonii c moll č. 8, WAB 108 (1884 – 1887) vtiskl Riccardo Muti 15. srpna 2024 zcela mimořádný vklad okázalé a současně krásně malebné dramatičnosti. I když je dílo jedním z klíčových standardů repertoáru Vídeňských filharmoniků, nehrál slavný orchestr skladbu na festivalu rutinně. Dílo naopak provedl s nesmírným bohatstvím detailů a na mistrovské úrovni obrovské šíře kreativity v mnoha hudebních aspektech.
Již v průběhu první věty Allegro moderato bylo velmi jasně znát, že Muti a slavné těleso interpretují ve své kariéře na vysoké úrovni i operní hudbu, neboť do provedení symfonického díla vnesli mnoho aspektů dramatického sdělení, které ve výkladu kompozice působilo jako orchestrální vyprávění, ve kterém posluchač vnímá obrazy z žánrů klasické symfonie, operní a také baletní tvorby, ačkoliv Anton Bruckner zvažoval ve své koncepci pouze dílo symfonické.
Posluchač v hledišti byl konfrontován se skutečností, že si na koncertě poslechne skladbu v rozsahu její délky téměř hodinu a půl bez přestávky, což je velice náročné na koncentraci i s nejupřímnějším zájmem vnímání provedení skladby. Vzhledem k faktu, že Riccardo Muti obestřel svůj výklad a přístup k dílu s vynikajícími Vídeňskými filharmoniky velkolepou hloubkou obraznosti, nechal návštěvníky programu nahlédnout až téměř průhledně do Brucknerovy partitury. Druhá věta Scherzo: Allegro moderato měla všechny parametry vrcholné interpretace a dílo se rodilo před posluchači ve své organické kráse, jako symbióza. Monumentálnost nebyla povrchně okázalá, nýbrž pozvolna gradačně majestátní, nejen s dramatickou, ale i lyrickou hloubkou provedení. Třetí věta Feierlich langsam, doch nicht schleppend a čtvrtá věta Feierlich, nicht schnell zazněla úžasně ve slavnostním duchu a posluchač s obdivem vnímal, jakou obrovskou poctu složil Riccardo Muti s orchestrem Antonu Brucknerovi. Interpretům se pochopitelně dostalo velmi dlouhých ovací stojícího salcburského publika, provolávajícího ze všech stran Bravo, bravo, bravissimo.
