Pražské vystoupení Jordiho Savalla (11. 10.), stále obdivovaného nestora hry na violu da gamba a světa staré hudby, bylo velmi symbolicky umístěno do bývalého kostela sv. Anny (tzv. Pražské křižovatky). Volba krásného duchovního prostoru a snaha umožnit zážitek co největšímu počtu zájemců přivedla organizátory Strun podzimu k použití zesilovací techniky, což bylo ovšem pro nejednoho posluchače zklamáním. Název Orient – Occident poměrně dobře indikuje repertoár i přístup hudebníků, kteří nabídli setkávání různých světů, hudebních kultur, stylů a tradic od středověkého Španělska a Itálii přes Balkán a různé sefardské enklávy až po Turecko a Arménii. V ryze instrumentálním podání zazněl bohatý program dramaturgicky velmi efektně sestavený do čtyř bloků, v jehož závěru stál obvykle jeden arabský maqam. Zpravidla jednohlasé melodie rebabu či vielly byly doprovázeny na loutnu al-úd, santúrn a řadu bicích nástrojů a mezi sebou bohatě byly propojeny drobnými improvizacemi. Zejména Pedro Estevan se výrazně podílel – svým širokým záběrem ve hře na tradiční i klasické bicí nástroje a svou aranžérskou invencí – na celkovém charakteru jednotlivých skladeb a atmosféře celého večera. Skladby tak pochopitelně nezaznívaly v kulturně-historicky autentických rekonstrukcích, ale kultivovaně upraveny a uzpůsobeny tak, aby oslovily co nejširší evropské publikum. Koncert tak nepochybně splnil svůj účel – hudba v rukou čtveřice mistrů skutečně promlouvala a otvírala mysl posluchačů a přibližovala Východ Západu.
