Společnost přátel hudby ve Vídni pořádá u příležitosti oslav 200. výročí své existence v budově Hudebního spolku speciální abonentní řadu prezentující hudební díla, která se významně zapsala do její bohaté historie. Sérii letošních koncertů se symbolickým názvem Jubilejní cyklus zahájil 6. května ve Zlatém sále legendární Riccardo Muti .
Slavnostní program Vídeňské filharmonie otevřely radostné kantáty italského skladatele Antonia Salieriho, který se velmi zasloužil o rané organizování hudebního života Společnosti přátel hudby a patřil k vůdčím osobnostem jejího zakládacího výboru. Jeho vokální kompozice Chvála hudbě (Lob der Musik) , kantáta pro sbor a orchestr (1818), zněla v převládající ztišené dynamice s gradační pointou až pietně. Fanfára trubky a její ostinátní motiv s energickými předěly vstupů bicích nástrojů vnesly do díla řád, dominantní prolínání ženských a mužských hlasů s malebnou echovitou hrou dřevěných a žesťových sekcí se však vyznačovaly umírněností. Honosnější duchovní dílko Přijďte, všichni – zpívejte, Hospodinu (Venite gentes – Cantate Domino), kantáta pro dvojitý sbor a orchestr C dur (1799), bylo prodchnuto především krásou emocionální šíře nastudování Pěveckého spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni (sbormistr Johannes Prinz ). Salieriho skladby v kontextu nadcházejících děl Josepha Haydna a Franze Schuberta působily z dramaturgického pohledu řazení spíše jak dobový příklad kompozic hraných záměrně na úvod, kde svou nosností mohou adekvátně obstát u posluchačů. Po ideové stránce byl hold Salierimu důstojný a Muti provedení vtiskl punc mimořádnosti.
V Koncertu pro trubku a orchestr Es dur, Hob. VIIe: 1 Josepha Haydna se představil Hans-Peter Schuh , dlouholetý rakouský orchestrální i sólový hráč Vídeňské filharmonie. Dílo komponované pro dobový klapkový nástroj dvorního trumpetisty Antona Weidingera, patří dosud ke stěžejním a k oblíbeným koncertům pro trubku. Schuh disponuje silným a vřelým tónem ve všech polohách a k interpretaci přistoupil energicky a hravě. Fráze v jednotlivých větách na jejich konci spíše rovně uzavíral, než by je nechal jasněji rozeznít jak například Wynton Marsalis na nahrávce koncertu s Národním filharmonickým orchestrem a Raymondem Leppardem pro Sony Classical. V souhře ve Zlatém sále byly zřetelné i různé přístupy k frázování stejných motivů sólisty a hráčů Vídeňské filharmonie, takže po stránce detailní souhry nepůsobil koncert zcela kompaktně.
Bouřlivé a plně zasloužené ovace sklidila interpretace Schubertovy Symfonie č. 8, C dur, D 944 „Velká“ , jež byla věnována Společnosti přátel hudby. Muti tři věty koncipoval v efektním komorním duchu, radostně, lehce a vznešeně, takže posluchač neměl pocit obvyklé tíhy, nekonečnosti či symfonického kolosu. Ve čtvrté větě Allegro vivace svůj mistrovský architektonický postoj k provedení gradoval s orchestrem v nádherném spektru nástrojových barev, v bohaté paletě rozličných odstínů jasu a zvuku. Jeho cit pro přednes sólových a instrumentálních proporcí je zcela mimořádný. Riccardo Muti, který je od loňského roku čestným členem Vídeňské filharmonie a také držitelem zlaté medaile Otty Nicolaie, prestižního filharmonického ocenění za umělecké zásluhy, oslavil v rakouské metropoli 7. května koncertem se stejným programem své 150. vystoupení ve Zlatém sále.
Ke koncertům Jubilejního cyklu byli přizváni i další renomovaní dirigenti – Daniel Barenboim, Nikolaus Harnoncourt, Mariss Jansons, Fabio Luisi a Zubin Mehta. Oslavy 200. výročí existence Společnosti přátel hudby ve Vídni trvají celý rok a jsou doprovázeny mnohými společenskými, vědeckými a hudebními událostmi.
