Druhý koncert Orchestre National de France se svým šéfdirigentem Kurtem Masurem nabídl přitažlivý a posluchačsky vděčný program – Symfonii d moll Césara Francka, Houslový koncert č. 3 G dur W. A. Mozarta a La valse Maurice Ravela. Augustin Dumay ukázal blyštivě zpěvný tón svých houslí a lehkou, brilantní techniku. Mozartův koncert v jeho podání měl jiskřivou kantabilitu i dramatickou razanci. Houslistu provází skvělá pověst, na našich pódiích by však našel soupeře i partnera. Úžasná, vždy znovu opojná a výrazově obtížná Franckova symfonie vyzněla v dobré interpretaci. Sice gesto pravé ruky bez taktovky dirigentské legendy Kurta Masura se jevilo ustálenou podobou sevřené pěsti jakoby málo úderné na tak velkou gradaci a potřebné nuance, jež chtěl vyjádřit, ale výsledek stavby, která z jeho pokynů vyplynula, byla obdivuhodná. Udržel mnohonásobnou gradaci první věty k jednomu závěrečnému vrcholu a docílil v ní velkých krajních dynamických pólů. Rozezpívanost druhé věty a bohatá, naplněná melodičnost třetí věty poukázaly na vyrovnané kvality smyčců a dechů. Velkolepou zvukovou gradaci ploch, která se v symfonii několikrát ukázala, doplnila křehkost Ravelovy skladby La valse . Přinesla různé valéry piana a pianissima, taneční lehkost a skoro by se dalo říct francouzský šarm jednoho velkého valčíku, skladatelem tak skvěle vyjádřeného. Orchestr zde ukázal druhou stranu své interpretační tváře a také tuto reprodukční schopnost. U nás nepříliš často prováděná skladba silně zaujala obecenstvo a Francouzi jistě odcházeli s uměleckým uspokojením.
