Perkusní virtuos, mág, čaroděj – tak se přezdívá Martinu Grubingerovi. Rakouský multiperkusista svou virtuozitu předvedl i v úterý 6. června na Drážďanských hudebních slavnostech v sále Paláce kultury zaplněném do posledního místa. Partnery mu byli Německá komorní filharmonie Brémy, mladý finský dirigent Tarmo Peltokoski a pět jeho kolegů perkusistů.
Grubinger ze sebe na pódiu vydává všechno, publikum strhává svými technickými dovednostmi, hudební všestranností i radostí ze hry. Není to jen ojedinělá virtuozita, s níž zvládá až tisíc úderů za minutu, ale především charisma, díky němuž se různé bicí nástroje v rukou tohoto čaroděje staly také inspirací současným skladatelům (Tan Dun, Daníel Bjarnason, Fazil Say). Ostatně, někteří z nás máme v dobré paměti jeho vystoupení s Českou filharmonií a Peterem Eötvösem v roce 2016.
Již pár minut před začátkem byla atmosféra v drážďanském sále nabita očekáváním. Martin Grubinger a jeho čtyři spoluhráči na centimetr přesně usazovali nástroje, které japonský skladatel Maki Ishii (1936–2003) ve skladbě Dyu Ha používá. Marimba, tympány, tyče, soupravy bubnů a bubínků, položených i svisle zavěšených na stojanech, paličky i velké palice a další perkuse se v rukou pěti hráčů jen míhaly. Rytmické sekvence, dynamické proměny, přebíhání mezi jednotlivými nástroji, to bylo to pravé zahřátí na úvod. Poté nastoupila Německé komorní filharmonie Brémy s teprve čtyřiadvacetiletým finským dirigentem Peltokoskim a společně s Martinem Grubingerem zahráli část Summer z koncertu pro bicí The Tears of Nature čínsko-amerického skladatele Tan Duna, kterou pro Grubingera napsal v roce 2012. Inspirace rituální hudbou se odráží v rytmu i ve zvuku – na počátku jen svisle dopadají paličky na dva bubny, vtíravý jemný zvuk přehlušují výkřiky a skřeky sólisty (snaha po dorozumění?) a bušení paličkami o sebe. Rytmus stoupá k vrcholu a vzápětí se láme v něžnou orchestrální sekvenci, v níž smyčce jen lehce ševelí, harfa je něžně podporuje a hlas trubky přechází do hravého dialogu s tympány. Sluchem i tělem vnímáte prazákladní zvuky, autor využívá i čínské bubínky, tibetské mísy, činely, triangl, zvonce, kastroly, pánve, gongy, ba i dopravní značku. Nutno pochválit pozorný orchestr i dirigenta, kteří v nelehkém úkolu obstáli skvěle.
Poté zazněly úryvky ze skladby Steva Reicha Drumming (1971), inspirované jeho pobytem v Ghaně, v níž používá svou proslulou techniku fázování, kdy dva a dva perkusisté proti sobě začínají hrát ve stejném rytmu, jedna dvojice stále zrychluje, druhá setrvává ve stejném tempu, až ji ta první dožene. Zážitek v tomto provedení to byl velkolepý včetně vystupňovaného závěru v tempu i dynamice.
Nadechnutí před další perkusivní smrští dopřál posluchačům orchestr, který pod taktovkou Fina Peltokoskiho zahrál Kodályho Tance z Galanty. Drobný čtyřiadvacetiletý mladík, od letošní sezony hlavní hostující dirigent Německé komorní filharmonie Brémy, žák Sakariho Orama v oboru dirigování a Anttiho Hottiho v oboru klavír na Sibeliově akademii, řídil orchestr svižně, energicky, srozumitelnými gesty. Orchestr se představil v nejlepším světle – se znělými barevnými smyčci, čistými dechy, citem pro tanečnost i folklorní motivy. Dirigent si pohrál s detaily, absolutorium zaslouží klarinetistka a hráči na lesní roh.
Část Peaux (Kůže) z Xenakisovy kompozice Plejády pro šest perkusistů byla jedním z vrcholů celého večera. Název odkazuje ke kůží potaženým bicím nástrojům, na pódiu se objevily bonga, tom tomy, konga, tympány a basové bubny. Všech šest hráčů nastoupilo v silném unisonu, jeho umanutost by působila až agresivně, kdyby se neztišila do velmi slabé intenzity, avšak vzápětí znovu nabyla na síle, aby vyústila ve virtuózní smršti. Nebyla to první skladba, v níž Martin Grubinger ukázal, že není sebestřednou hvězdou, ale týmovým hráčem, pro něhož je prioritou hudební sdělení, ne sebeprezentace.
Coplandova skladba Fanfare for the Common Man pro žestě a čtyři perkusisty byla zajímavou zahřívací předehrou před Marimba. Boobams, čtvrtou částí Koncertu pro perkuse a orchestr, op. 77 tureckého klavíristy a skladatele Fazila Saye (1970), rovněž dedikovaného Martinu Grubingerovi. Dravá hudba s dramatickými smyčci a přitažlivými melodiemi, které povyšuje sólistova hra na marimbu, patřila k hudebně nejzajímavějším číslům. Po excelentním marimbovém sólu dostal opět příležitost samotný orchestr v Preludiu z Faunova odpoledne Clauda Debussyho. Zazněly nádherně propracované plochy, hra smyčců připomínala akvarel, jak se jejich barvy do sebe vzájemně vpíjely, dechy, zejména žestě, hrály nebesky jemně. V každém taktu bylo co poslouchat, v sólu se blýskl koncertní mistr Daniel Sepec.
Dvě skladby zařazené na závěr nemohly být jiné než strhující. Obsahem, provedením i účinkem. Nejprve zazněly Zvony z Koncertu pro bicí a orchestr Inferno islandského hudebního skladatele a dirigenta, jedné z vůdčích osobností ostrovního hudebního života, Daníela Bjarnasona (1979). Pět perkusistů opět obsluhuje bezpočet bicích nástrojů, tentokrát přibyly i vodorovně položené dřevěné latě různé délky, které docilovaly ve srovnání s marimbou tupějšího chladnějšího zvuku, jenž doplňoval průzračnost marimby. Martin Grubinger doslova létal mezi tímto nástrojem, bicí soupravou a zavěšenými bubínky, do hry zapojoval celé tělo po špičky nohou, byl energický i dojímavě něžný. Perkuse doprovázel orchestr – souzvuk marimby a smyčců nebo klarinetů, fléten a marimby byl sluchovým potěšením. Pro orchestrální hráče i perkusisty to musel být velmi obtížný výkon, ale dojem byl mimořádný.
John Corigliano (1938), americký skladatel, držitel Pulitzerovy a Grawemeyerovy ceny, Oscara i čtyř cen Grammy, jedna z nejváženějších osobností současné americké hudby, napsal Koncert pro perkusistu a orchestr v roce 2007 a nazval ho Kouzelník (Conjurer). Poprvé ho v následujícím roce provedla Evelyn Glennie s Pittsburskými symfoniky a Marin Alsop. Martin Grubinger zahrál jeho čtvrtou část Kůže (Skin). Skladatel uvádí, že pro něj bylo nesnadné napsat koncert, v němž bude hrát melodie perkusista, a ne orchestr, protože vždy považoval perkuse za nemelodický nástroj. Na počátku hrají sólista a smyčce divokou rytmickou sekvenci, která ústí v závratné tempo. Zvláštní smyky smyčců podkreslují energii perkusisty, který své nástroje ovládá paličkami i holýma rukama (se zvukovým efektem šustění), střídá různé druhy bubnů a tympány. V další části je orchestr pozorným doprovodným tělesem sólisty, který obsluhuje soustavu bubnů, v následující se zvukově propojí první housle s kontrabasy. Tenhle kontrast působí až nečekaně, zvukové plochy ozvláštňuje sólista, který na sebe nestrhává pozornost, i když předvádí bravurní hru a v rychlém sledu střídá velký buben, tympány a soupravu malých bubnů. Na tyto nástroje zahraje Martin Grubinger v samotném závěru energickou kadenci, která vyústí ve virtuózní zakončení. Není divu, že Corigliano pojmenoval svou skladbu Kouzelník, perkusista tu opravdu kouzlí – se zvukem, s technikou, s melodiemi, které si předává s orchestrem.
Až frenetický potlesk na konci si nezasloužil jen Martin Grubinger, ale i jeho kolegové a členové Německé komorní filharmonie Brémy, kteří se s velmi obtížnou partiturou vyrovnali skvěle. Velký podíl na tom měl i Tarmo Peltokoski, podle mého názoru dirigent, o kterém záhy hodně uslyšíme. Leckoho možná napadlo, jaká je to škoda, když se v rovných čtyřiceti loučí vynikající muzikant, který vyprodává světové sály. Asi si neumíme představit, jaký obrovský mentální a fyzický výkon Martin Grubinger na svých koncertech vydává. Nespočet rytmických sekvencí, kontrola motoriky, změny tempa i dynamiky, vybičované soustředění. To vše připomíná výkon vrcholového sportovce. Rakouský perkusista hodlá nadále předávat to, co umí, další generaci perkusistů. Již léta učí na své alma mater – salcburském Mozarteu a v této činnosti bude pokračovat. Svou „sezonu na odchodnou“ končí mnoha koncerty – a jeden z nich uskutečnil v Drážďanech, kam se často vracel a kde má mnoho nadšených příznivců. Pokud byste mága perkusí zatoužili ještě jednou slyšet na vlastní uši, máte vedle dalších koncertů v Německu možnost slyšet ho 30. června a 1. července v Lipsku na open air koncertu Gewandhaus Orchestru. Zahraje Bjarnasonův koncert Inferno, dirigovat bude Andris Nelsons.
