Pražský Festival EuroArt zahájil sezonu 14. 9. (Lichtenštejnský palác, Sál Martinů, Praha), kdy jednak oslavil 25. výročí zahájení činnosti Stamicova kvarteta , jednak uvedl v život nahrávku kompletního díla Josefa Bohuslava Foerstera pro toto nástrojové obsazení pro firmu Supraphon Music. V první polovině zahráli Stamicovci Dvořákův Smyčcový kvartet d moll op. 34 a Druhý smyčcový kvartet Erwina Schulhoffa. Na Dvořákovi bylo slyšet, že mají tuto hudbu zažitou, dokonce možná až příliš, takže určitě by se dalo jít ve struktuře a v detailech více do hloubky. Dojem byl velmi dobrý, ale výsledku jakoby chyběla slyšitelnější radost a potěšení z tvoření. Opakem byl Schulhoff. Myslím, že tento typ hudby je pro Stamicovce jako stvořený. Bylo to skvostné provedení – expresivní, citlivé pro změnu nálady, úderné, mělo švih a nadhled!
Neméně zdařilý výsledek byl i v případě Chaussonova Koncertu pro housle, klavír a smyčcové kvarteto op. 21 . Je to prazvláštní hudba, směs pozdního romantismu a svérázně uchopených prvků impresionismu, jako by už vplouvala do mnohotvárné řeky s názvem fin de siècle. Skladba má silné melodické zázemí a je především opulentní zvukovou hostinou. (Chausson se občas tak rozvášnil, že neznal míru.) Jistě patří k těm, které jsou zapamatováníhodné. Kvality díla velmi dobře podepřel klavírista Ivo Kahánek , silné melodie hrál přímo bohatýrským způsobem houslista Bohuslav Matoušek , přičemž Stamicovo kvarteto jim bylo bezproblémovým partnerem.
