Ve slavnostně formálním a hudebně excelentním duchu se odehrál ve středu 18. září inagurační koncert Petra Popelky s Vídeňskými symfoniky, jejichž vedení se v této sezoně ujímá.
Dirigent Petr Popelka, jehož hvězda stále stoupá a vedle Jakuba Hrůši se v současnosti stává nejúspěšnějším českým dirigentem v zahraničí, se od letošní sezony ujímá vedení Vídeňských symfoniků. V sále Konzerthausu byly ve slavnostní večer na programu dvě díla: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského se sólistkou Annou Vinnitskou a Koncert pro orchestr Bély Bartóka.
Vídeňští symfonikové mají dlouhou historii. První koncert se uskutečnil 30. října 1900 a dirigoval jej Ferdinand Löw. U orchestru poté stanuly takové osobnosti, jako byli Gustav Mahler, Richard Strauss, Anton Webern, Wolfgang Sawallisch či Herbert von Karajan. Petr Popelka byl hlasováním orchestru vybrán jako šéfdirigent po náhlém ukončení spolupráce s dirigentem Andrésem Orozcem-Estradou v dubnu 2022 (dřívějším šéfdirigentem frankfurtských rozhlasových symfoniků). Petr Popelka ke svému zvolení v roce 2023 uvedl, že se jedná o jeho splněný sen a rád by se vedle děl Gustava Mahlera, Roberta Schumanna nebo Arnolda Schönberga zaměřil i na tvorbu mladých skladatelů. „Žijeme v dnešní době a musíme hrát hudbu dneška,“ řekl dirigent, jenž sám komponuje.
Pro svůj první a velmi důležitý koncert zvolil dirigent charakterem odlišné skladby. Veleznámý, přesto na koncertních pódiích (alespoň v Praze) v posledních letech ne tak často slýchaný Čajkovského Klavírní koncert č. 1 b molla progresivní Bartókův Koncert pro orchestr, v němž dobré těleso může ukázat veškeré své přednosti. Anna Vinnitskaya, vynikající klavíristka, kterou jsme mohli na Pražském jaru 2021poznat i jako výbornou komorní hráčku, nedala od prvních proslulých akordů možnost zapochybovat, že její provedení bude mimořádné. Po rozvážném začátku, rozvíjejícím se poklidně až nevzrušivě, se zřetelnou citlivostí vůči orchestru, kterému velkoryse dávala v první větě prostor, aby vyniklo křehké téma smyčců, přišly v jejím podání oslňující akordické škály. Petr Popelka si dával záležet na každém zvukovém detailu a díky tomu vynikli jednotliví hráči – flétnista Erwin Klambauer, hobojistka Ines Galler-Guggenberger, klarinetista Gerald Pachinger a celý orchestr spolehlivě vedoucí slovenský koncertní mistr Dalibor Karvay. Petr Popelka orchestr vedl k výborné dynamické gradaci, nijak nepřehnané, přesto v místech předepsaných v partituře k silným nástupům vytvářející kontrast lyrickým klavírním pasážím. Klavíristka dokázala odkrýt jejich krásu takovým způsobem, až se občas zdálo, že člověk slyší tuto skladbu poprvé. Závěr skladby vyzněl efektně, virtuózně, s pečlivě vypracovanými frázemi i dynamikou, v naprosté shodě s naslouchajícím a pozorným orchestrem a dirigentem. Jako přídavek zvolila Anna Vinnitskaya Šostakovičovův Lyrický valčík č. 1 z Tanců loutek, v němž odkryla další valéry svého umění.
Koncert pro orchestr, Sz 116 Bély Bartóka byl poprvé proveden 1. prosince 1944 v sále Bostonského symfonického orchestru. Dirigoval ho šéf tělesa Sergej Kusevickij, který kompozici objednal. Vídeňští symfonikové jej poprvé provedli v roce 1948. Je sice pravda, jak se uvádí, že toto dílo je efektní, a může se tak na první dojem i jevit, ale vedle efektnosti je především obrovským rezervoárem hudebních nápadů, inspirací a myšlenkové hloubky. Je dramatický i lyrický a klade na hráče obrovské technické nároky, když je jako členy tělesa odkazuje do pozic sólistů. Nutno předem konstatovat, že zážitek ze hry orchestru i vedení Petra Popelky byl jedinečný. Dirigent orchestr doslova nadnášel, povedené bylo počáteční prolínání barev smyčců s vibratem flétny. Hned nato se zaskvěly hluboké smyčce následované bezchybným dechy. Popelka v této fázi používal spíše střídmější gesta, záležet si dával na modelující levé ruce. Druhá a třetí věta fascinovaly přesností všech nástrojů, dirigent měl vše pod kontrolou, zaskvěly se především harfy a bicí, zvukově krásná byla souhra harfy, flétny a hoboje. Ve čtvrté části Elegii dirigent svou expresivitou inspiroval skupinu prim, pozoruhodně kompaktní zvuk se nesl ze skupiny kontrabasů, rozmístěných po třech za sebou. Závěr věty přinesl zvukový zážitek – flétnový trylek na pozadí smyčců. Hráčům v čele s Petrem Popelkou vyšly bezchybně a působivě rytmické proměny i romanticky zabarvené pasáže. Orchestr prokázal své mistrovství nejen v dokonalé sehranosti, rytmické pohotovosti, zvukové barevnosti a gradaci, ale i v přirozené muzikalitě, citu pro uměřenost a vnímavosti ke svému novému šéfdirigentovi.
S Petrem Popelkou se bude moci pražské publikum setkat již v pondělí 30. září na zahajovacím koncertě Symfonického orchestru Českého rozhlasu, jehož je rovněž šéfdirigentem, a v průběhu sezony na třech koncertech Českého spolku pro komorní hudbu, jehož je pro letošek kurátorem. Představí se jako klavírista, hráč na kontrabas a skladatel.