Berlínští filharmonikové s Kirillem Petrenkem vzdali na Salcburském festivalu hold rakouskému skladateli Antonu Brucknerovi, jehož 200. výročí narození si připomínáme 4. září 2024.
Ve Velkém festivalovém domě v Salcburku vystoupili Berlínští filharmonikové s Kirillem Petrenkem na sklonku srpna dvakrát, nejdříve s programem Symfonie č. 5 B dur, WAB 105 Antona Brucknera a posléze s erbovním dílem Bedřicha Smetany Má vlast, cyklem symfonických básní. Obě proslulá díla skladatelů stejného ročníku narození hráli v rámci svého zahraničního turné, které po Salcburku pokračovalo ve Švýcarsku a Velké Británii.
Pro posluchače letošního 104. ročníku Salcburského festivalu bylo rovněž zajímavé srovnání přístupu Riccarda Mutiho a Kirilla Petrenka k Brucknerově tvorbě. Riccardo Muti nastudoval s Vídeňskými filharmoniky monumentální skladatelovu Symfonii c moll č. 8, WAB 108 s mimořádným úspěchem u zahraničního publika. Dílo provedl na třech salcburských koncertech ve dnech 15. až 18. srpna 2024. Ve Velkém sále Berlínské filharmonie zahájil 23. srpna 2024 Kirill Petrenko s Berlínskými filharmoniky novou sezonu Brucknerovou Pátou symfonií, kterou o dva dny později provedl s orchestrem v Salcburku před vyprodaným hledištěm.
Velkolepá Symfonie č. 5 B dur, WAB 105, kterou Anton Bruckner složil v letech 1875 až 1876 a v úpravách se k ní vrátil ještě o dva roky později, zazněla ve světové premiéře 9. dubna 1894 v provedení Městského orchestru Grazu v Rakousku pod taktovkou Franze Schalka. Berlínští filharmonikové dílo zahrnuli do svého repertoáru poprvé již 24. října 1898 s dirigentem Arthurem Nikischem. Letos symfonii zařadili do svých programů po třech letech, kdy ji v říjnu 2021 dirigoval Herbert Blomstedt. Kirill Petrenko přistoupil k dílu s architektonicky promyšlenou koncepcí interpretace.
Monumentální kompozici, která je velice náročná na vnímání posluchačů, považoval i Anton Bruckner za své mistrovské kontrapunktické dílo. Kirill Petrenko rozkryl dílo proporčně a vrstevnatě hned v první větě Introduction: Adagio – Allegro a prostřednictvím obrovské šíře barevného spektra s kontrastně provázanou intenzitou znění dosáhl nádherné vnitřní gradace ke druhé větě Adagio: Sehr langsam. Zářná byla jeho radostná hravost kreativity vrstevnatého znění, která měla v interpretaci celého díla mnoho menších i větších významových vrcholů. Podpořen virtuozitou mnohých orchestrálních hráčů dosáhl Petrenko ve třetí větě Scherzo: Molto vivace (Schnell) – Trio: Im gleichen Tempo až mistrovsky jasného efektu zvukového prosvícení specificky hutné Brucknerovy faktury. Čtvrtou větu Finale: Adagio – Allegro moderato modeloval s jasnou přehledností vrcholné gradace témat a s akcentem i na pozoruhodnou skladatelovu kreativitu rozvíjení motivů a jejich architektonických významů v rámci celku. Berlínští filharmonikové umocnili interpretaci bravurní hrou s úžasně proměnlivou flexibilitou artikulace frázování, jejichž kontrastně, dynamicky bohatě odstíněná stylová hra se stala s Petrenkovým architektonickým přístupem k dílu mimořádnou poctou Antonu Brucknerovi. Posluchači ocenili interpretaci velmi dlouhými ovacemi ve stoje s četným provoláváním Bravo.
