Pittsburgh Symphony Orchestra otevřel sezonu Vídeňského Konzerthausu

Vídeňské vystoupení bylo znamenitým vyvrcholením evropského turné Pittsburgh Symphony Orchestra, které započalo na prestižním Salcburském festivalu o dva týdny dříve. Měl jsem štěstí být součástí publika, což nebylo snadné – lístky na koncert s Manfredem Honeckem a Anne-Sophie Mutter zmizely okamžitě. A jaký to byl večer! Velká očekávání byla naplněna a překonána. Pittsburgh Symphony Orchestra pod vedením Manfreda Honecka a s legendární sólistkou Anne-Sophie Mutter vytvořili neuvěřitelně silné hudební spojení, které proměnilo večer v dokonalý zážitek. Příležitost slyšet Pittsburgh Symphony Orchestra pod vedením Manfreda Honecka jsem měl již počtvrté. Poprvé to bylo v roce 2016 v Aspenu, a od té doby jejich interpretace dosahuje stále vyšších vrcholů. Ve Vídeňském Konzerthausu jsem se znovu přesvědčil o tom, že společně tvoří jedno z nejplodnějších hudebních partnerství současné scény klasické hudby.

Koncert zahájila skladba Short Ride in a Fast Machine od Johna Adamse, kterou Pittsburgh Symphony Orchestra premiéroval už v roce 1986. Tato krátká, avšak intenzivní skladba připomínala divokou jízdu v rychlém sportovním voze – přesně tak, jak ji Adams sám popisuje. Orchestr předvedl neuvěřitelnou technickou brilanci a rytmickou přesnost, čímž posluchače vtáhl do víru energie a neúprosného tempa. Od úvodních úderů bicích až po závěrečný orchestrální výbuch dokázal Manfred Honeck s precizností a citem pro detail udržet strukturu této energické kompozice, která dala vzpomenout na industriální historii města Pittsburgh. 

Následoval Koncert pro housle e moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho s Anne-Sophie Mutter v roli sólistky. Její technická virtuozita a hluboký citový výraz se spojily v oslnivou interpretaci. Zvláště ve druhé větě Andante, kde smyčcová sekce orchestru hrála v menším obsazení, Mutter vedla své Lord Dunn-Raven stradivárky čistým a jemným tónem, který se dokonale pojil s orchestrem. Honeckův cit pro rubato dodal skladbě spontánní lehkost a plynulost. Přechody mezi frázemi působily nenuceně a celková struktura skladby zůstala elegantně propojená a čitelná. 

Anne-Sophie Mutter si zvolila emotivní přídavek v podobě slavného tématu z filmu Schindlerův seznam od Johna Williamse. Její interpretace této melancholické skladby byla naplněna hlubokým smutkem i nadějeplnou vřelostí. Publikum v sále zůstalo v naprostém tichu, zasaženo atmosférou, kterou Mutter dokázala vytvořit.

Druhá polovina koncertu přinesla vrchol večera – Mahlerovu První symfonii, která v podání Manfreda Honecka a Pittsburgh Symphony Orchestra poskytla ohromující hudební zážitek. Honeck, dirigující z paměti, prokázal své hluboké porozumění Mahlerovu dílu a precizní kontrolu nad každým detailem symfonie. Interpretace první věty přenesla posluchače do zvukového světa Gustava Mahlera s neuvěřitelnou lehkostí. Honeckovo vedení bylo obdivuhodné – orchestr vytvořil zvukovou krajinu, která kombinovala dramatickou sílu s jemnou krásou. Výstavba věty kulminovala v závěrečném plném fortissimu celého orchestru, které posluchačům připomnělo, že na něj čekali více než polovinu koncertu, aniž by si to uvědomili, a že skutečný zvukový ohňostroj orchestru nastane až ve druhé polovině večera. Druhá věta symfonie byla v jejich podání mimořádně rustikální a živelná. Honeck, který si k lidové hudbě vybudoval vztah skrze hru na citeru, přednesl ukázkový ländler. Každý akcent byl pečlivě vyvážen, což vytvářelo bohatou a živou hudební texturu. Třetí věta nabídla širokou škálu emocí – od hluboké melancholie po náhlé výbuchy energie. Honeckova interpretace byla charakterizována jemnými nuancemi a velkým citem pro detaily. Jeho schopnost zachytit kontrast mezi tichými, introspektivními momenty a emocionálně nabitými pasážemi dodala větě mimořádnou hloubku. Čtvrtá věta vtrhla s neuvěřitelnou silou – třpytivé žestě a výrazné údery bicích ještě zesílily enormní energii orchestru. Honeckovo precizní a energické dirigování vedlo orchestr k intenzivnímu podání a koncepce věty „z pekla do ráje“ zazněla s mimořádnou silou. Hra celého orchestru byla vynikající. Zejména žesťová sekce zářila – jejich závěrečná triumfální melodie, kterou hráli ve stoje, vyzněla tak přirozeně a samozřejmě, jak jsem to dosud nezažil. Vítězoslavný závěr, v němž se všechny nástroje spojily do zářivé apoteózy, potvrdil Honecka jako jednoho z předních interpretů Mahlerovy hudby. Jeho hluboké porozumění mu umožňuje tvarovat emocionální a strukturální složitost díla jako nikdo jiný. Honeck Mahlera neinterpretuje – on ho prožívá. Každá nota, každý přechod odráží jeho hluboké napojení, čímž spojuje všechny protikladné emoce do jedinečného celku.

Hlasitý potlesk nadšeného publika nebral konce a přerušil jej až uklidňující přídavek – Ranní nálada Edvarda Griega, která vnesla do sálu jemnou atmosféru klidu po bouři. Na ni navázal hravý valčík z opery Růžový kavalír Richarda Strausse, jenž večer zakončil v lehkém a svěžím duchu.  

Koncert ve Vídeňském Konzerthausu se bezpochyby zapíše mezi vrcholné momenty letošní vídeňské sezony. Anne-Sophie Mutter a Manfred Honeck předvedli své umění v plné síle a spolu s vynikajícím Pittsburgh Symphony Orchestra vytvořili nezapomenutelný hudební večer.