Festival Janáček nabídl v sobotu 9. listopadu 2024 v Mahenově divadle nevšední komorní koncert věnovaný zhudebněné poezii Vítězslava Hálka (1835–1874) a nazvaný Večerní písně. Protagonisty tohoto dění byli barytonista Adam Plachetka a klavírista David Švec.
Zařazení akce na program brněnského festivalu bylo naprosto příhodné, neboť Janáček v rámci svého vícegeneračního přesahu reflektoval i nepřehlédnutelný Hálkův literární odkaz. Pro skladatele se stal zdrojem studentských čtenářských zážitků (viz jeho fejeton Moje děvče z Tater) a inspirací pro nerealizovaný plán baletu Pod Radhoštěm. Ale jak Janáček sám napsal, již v mládí se mu zdálo, že v básníkově díle „nebylo dosti kostrbatosti životní. Všechno příliš uhlazené“. Jako by tušil, že se jeho umělecká dráha bude ubírat zcela odlišným směrem.
Tento náhled naštěstí nesdíleli Janáčkovi předchůdci a současníci. Hálkovy básně, zejména ze sbírky Večerní písně (1859), se staly častou textovou předlohou pro úctyhodnou řadu českých skladatelů: Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Josef Suk, Karel Bendl, Josef Richard Rozkošný, František Pivoda, Jan Ludevít Procházka, Hynek Palla, Karel Weiss, Josef Nešvera, Adolf Josef Bergmann…
Ti poslední jmenovaní upadají v zapomnění a vytvořili vokální kompozice, které nacházejí cestu k dnešnímu posluchači jen výjimečně. Nejznámější autory a nejlepší tituly vybrali Adam Plachetka a David Švec do programu koncertu nazvaného stejně jako Hálkova básnická prvotina Večerní písně.Nemohl tak chybět stejnojmenný pětidílný Smetanův písňový cyklus z roku 1879 navozující hned v úvodu slavnostní nádech. Největší prostor byl po zásluze věnován Antonínu Dvořákovi, díky několika opusům sloučeným pod nadpis Večerní písně. Byl tak patrný skladatelův vývoj v této oblasti od op. 3 z roku 1876 přes op. 9 datovaný 1879/80 až po propracovanější op. 31, který vznikl po dalších dvou letech. Díky rekonstrukci Jaroslava Krčka jsme se mohli seznámit i s písní, která zůstala ve fragmentu (Tak jak ten měsíc). Úplný závěr koncertu patřil Cigánským melodiím, op. 55.
Ale ještě před tím byl proveden celý cyklus Patero písní z Večerních písní, op. 5 Zdeňka Fibicha a Sukova píseň Noc byla krásná zhudebňující básnickou předlohu stejné provenience. Je škoda, že se v programu neobjevila alespoň malá ukázka z osmidílného cyklu Za šera pro nižší hlas a klavír (samozřejmě na slova z Hálkovy sbírky) od Karla Bendla z roku 1884. Souputník a přítel Antonína Dvořáka byl ve své době velmi uznáván hned vedle Smetany a Dvořáka a jeho tvorba je dnes opomíjena neprávem.
David Švec připravil zpestření dramaturgie dvěma skladbami pro sólový klavír, které tematicky souvisely s hlavním námětem. Z Dvořákových Poetických nálad, op. 85 zahrál jejich první část nadepsanou Noční cestou, a od Leoše Janáčka miniaturu Naše večery, první číslo první řady cyklu Po zarostlém chodníčku. Dál zazněly dvě Janáčkovy klavírní skladby známé z druhé řady téhož cyklu (Piu mosso, Allegro), v tištěném průvodci doprovázené poznámkou „nepublikováno“, což nebylo nikde vysvětleno. (Pozn. Skladby byly vydány poprvé v roce 1942 a poté v několika dalších edicích a reedicích).
Výkony obou protagonistů prozrazovaly pečlivou přípravu a profesionální shodu na pódiu. Adam Plachetka má dar uvolnit atmosféru a také tentokrát si vytvořil nenucený kontakt s publikem. Svým výkonem připomněl, že i zdánlivě monotematický obsah dovede zpracovat do výsledné podoby, která nepostrádá napětí. Bezpochyby se mu to dařilo zejména díky vystižení jemných stylových rozdílů v hudebním zpracování textů. Naplno využil svůj bohatý dramatický rejstřík od nejtišších lyrických pian až po bouřlivé pasáže. V jeho podání byla každá píseň malým příběhem či obrázkem, který kdysi načrtl básník Hálek a barvami jej doplnili hudební tvůrci. Klavírní doprovod Davida Švece zněl v náležité dynamické hladině a ve všech parametrech se vyznačoval mimořádným souzněním se sólistou.
Do programu večera byl zakomponován křest CD s názvem Evening Songs, nyní vycházejícího ve vydavatelství Pentatone.
Pokus o shrnutí: Výborná dramaturgie s původním nápadem, skvělé provedení, to vše podpořené adekvátní propagací. Závan světovosti v české hudbě.
Večerní písně
9. 11. 2024 v 19:00, Mahenovo divadlo v Brně
Baryton: Adam Plachetka, klavír: David Švec
Bedřich Smetana – Večerní písně
Antonín Dvořák – Noční cestou (z klavírního cyklu Poetické nálady, op. 85)
Antonín Dvořák – Večerní písně, op. 3, Tak jak ten měsíc, op. 9, op. 31
Josef Suk – Noc byla krásná (ze sešitu Tři písně)
Zdeněk Fibich – Patero písní z Večerních písní, op. 5
Leoš Janáček – Po zarostlém chodníčku (výběr, I. a II. řada)
Antonín Dvořák – Cikánské melodie, op. 55
