Po Vivaldim, respektive show Vivaldianno, přišla řada na muzikálové zpracování osobnosti Alfonse Muchy s názvem Já, secese. Kdyby byli tvůrci libreta studovali pozorněji malířův život, zjistili by, že obsahuje mnoho dramatických momentů, které lze vytěžit při scénickém zpracování. Místo toho se rozhodli jakoby „přiblížit“ malířovu osobnost tzv. mladým. Proto přidali příběh kreslíře komiksů Dana a francouzské studentky dějin umění Michelle, kteří se seznámí v New Yorku. Dan zaspí jejich dohodnuté další setkání, a proto se za ní vydá do Paříže (o jeho letu je divák informován zbytečně podrobně). Příběh mladé dvojice je dosti schematický, jazykově (s využitím slangu) občas i směšný; zabírá zbytečně velký prostor díla, místy i dominuje.
Rozhodně si nemyslím, že záměrem díla mělo být zdramatizovat Muchův život, ale neměly být pominuty důležité momenty jeho biografie jako angažovanost v hnutí svobodných zednářů (úvodní a závěrečná spiritistická seance má možná nahradit zednářské rituály?) a jeho vlastenectví, včetně důležité role při vzniku Československa, a výtvarné práce pro mladý stát. Ve výtvarné složce přestavení se najednou objeví motivy Slovanské epopeje, aniž by byla nějak zmíněna motivace vzniku cyklu.
Naopak se zřejmě autorům hodil požár katedrály Notre Dame, dějově i časově zcela mimo. Nepodstatné muchovské reálie jsou do děje zamontovány jakoby „nenásilně“ – Dan bydlí v Paříži na adrese nejznámějšího Muchova ateliéru.
Dominantním vizuálním prvkem jsou jednak animace Muchových ženských postav z plakátů, také elektronické vizuální efekty. Jako živý jevištní projev vyniká rozsáhlá taneční složka – od street dance prvků až po společenské tance. Pod choreografií jsou podepsáni Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský, její konečný tvar je dílem Adély Abdul Khaleg. Převážně elektronická hudba není nijak nápaditá, ovšem velmi funkční; písňová čísla – šansony nejsou hitovky. Živá hudba (harmonika Ondřej Zámečník a kytara David Pavlík) vcelku dobře evokuje pařížský kolorit. Dramatické i působivé je zjevení živé houslistky (Martina Bačová); rušivé je, že si přinese noty.
Hlavním tvůrcem celé show (produkce, námět, režie, hudba a aranžmá) je Michal Dvořák, libreto vytvořil Tomáš Belko. Dramaturgem byl Jan Drbohlav.
Celkový dojem, zážitek, je pozitivní, přes některé zmíněné výhrady. (S potěšením jsem konstatoval, že během představení bylo méně decibelů než na předvádění během tiskové konference.)
Divadlo Hybernia, 13. 9. 2024 (první repríza)
Další reprízy se konají v říjnu a listopadu
